Zatímco osobnostem posledních Rožmberků byla od konce osmdesátých let 20. století věnována značná pozornost, zůstávali starší členové tohoto rodu ve stínu svých slavných potomků. Historici, kteří se zabývali obdobím 13.–15. století, zpravidla publikovali závěry svého bádání pouze ve formě časopiseckých článků a drobných studií. Výjimku představovaly jen monografie Oldřich II. z Rožmberka (2004) a Petr I. z Rožmberka a jeho synové (2011) od Anny Kubíkové. Medievista Robert Šimůnek a historik dějin umění Roman Lavička se rozhodli tuto mezeru zaplnit a představit život na rožmberském dominiu a jeho vládce od počátku 13. století až do roku 1520.
...
Veduta, České Budějovice 2011, 356 s., 470 Kč