Umění reportáže a její možné literární kvality přibližuje květnový měsíčník pro literaturu a čtenáře Host 5/2012. Rozhovory s mistry tohoto žánru Petrou Procházkovou a Mariuszem Szczygiełem čtenáři dávají nahlédnout nejen do autentické tvůrčí „dílny“, ale i na tradice a kulturní rozdíly, které způsob psaní v daných historických podmínkách mohou značně ovlivnit. Podrobnější zaměření na takzvanou polskou literární reportáž v tematické části měsíčníku kromě již zmiňovaného rozhovoru s M. Szczygiełem umožňuje rekapitulující článek Lucie Zakopalové Provazochodci na laně skutečnosti. Divoké jazyky současné polské reportáže a přeložené ukázky z pera Pawła Smołeńského, Wojciecha Tochmana a Wojciecha Góreckého.
Sociální sítě žijí nejen současností, ale i minulostí. Respekt 24/2012 v článku Lucie Kavanové Plkání, bez něhož nelze žít. Koho vábí kouzlo nejjednodušší sociální sítě přináší jakousi sondu do života Twitteru v Česku. Kromě jiného zmiňuje i pokus britského studenta historie Alwyna Collinse o rekonstrukci druhé světové války „den za dnem“, který se rozhodl na Twitteru zveřejňovat jednotlivé válečné události, jako by se odehrávaly v aktuálním čase. Chci lidem zprostředkovat minulost, pomoci jim pochopit, jak tehdy lidé ty události v reálném čase prožívali, dát jim pocit, jako by tam byli s nimi, komentoval svůj nápad A. Collins. Projekt začal loňským 31. srpnem (zpráva o falešném útoku na Polsko), což znamená, že před sebou má(me) ještě více než pět válečných let… (ivc)