Díky příznivým klimatickým podmínkám se ze starého Egypta dochovalo množství písemných pramenů zaznamenaných na nejrůznějších psacích materiálech, ať už šlo o kámen, dřevěné a hliněné tabulky, kožené svitky, pruhy plátna nebo kovové a fajánsové předměty. Platí to přirozeně i o nejtypičtějších psacích materiálech, kterými byly křehké papyrové svitky a dostupnější ostraka (úlomky vápence a hliněných nádob). Jejich nálezci však většinou nebyli egyptologové, ale sabbáchíni (v překladu „hnojaři“) – domorodci, kteří se s motykami a košíky vypravovali do pouště ke staroegyptským stavbám, aby zde hledali a kopali hlínu kulturních vrstev. Tu potom odnášeli do nilského údolí a přihnojovali jí svá políčka a zahrady. Nalezené popsané papyry pak končily u káhirských překupníků a obchodníků se starožitnostmi, odkud jejich cesta vedla do světových muzeí.
...
Přeložili Zuzana Vítková a Marek Dospěl, Vyšehrad, Praha 2010, 232 s., 298 Kč