Svou úvahu o bratislavských pomnících nazval kdysi slovenský historik Ľubomír Lipták Rošády na piedestáloch. Nedožil se však té nejzajímavější rošády, která od loňského podzimu hýbe slovenskou veřejností. Na Štúrovo námestie by se měla vrátit socha Marie Terezie, jež zde stála od 16. května 1897 do 26. října 1921. Nevelké náměstí otevřené směrem k Dunaji je mimořádně pozoruhodným „místem paměti“. V době, kdy byl Prešpurk korunovačním městem uherských králů, se tu nacházel takzvaný korunovační pahorek, původně v místech dnešní Reduty. Na něj dle tradičního zvyku vyjel koňmo nově zvolený král a máchnul mečem svatého Štěpána do čtyř světových stran na znamení svého odhodlání ubránit zemi, jež si ho zvolila. Tento obřad podstoupila 25. června 1741 i čtyřiadvacetiletá Marie Terezie, a to za mimořádně pohnutých okolností. O tom však později. Když roku 1774 nechala na témže místě postavit zemskou sýpku, byl pahorek znovu navršen o několi metrů dál, zhruba uprostřed dnešního náměstí. K nasypání korunovačního vršku byla symbolicky dovezena zemina ze všech uherských žup. Na novém pahorku vykonali své korunovační obřady ještě Leopold II. a Ferdinand Dobrotivý, v roce 1870 však nechali otcové města při úpravách dunajského nábřeží již „nefunkční“ pahorek rozmetat.
...