Dějiny a současnost

Historii poznáváme skrze rodný kraj, jak říkával Josef Pekař. A protože jaro je tady a s ním i první výlety, chtěl bych čtenářům doporučit místa, která oslovila mne. Zvu je do kopcovité krajiny západní Vysočiny, mezi Ledčí a Lipnicí nad Sázavou. Je velmi potěšující, že tamní památky našly oddané pečovatele. Ledečský zámek i lipnický hrad jsou postupně opravovány, na hradě byla otevřena i velká věž Samson. Neznámí nadšenci citlivě zakonzervovali zříceninu melechovské tvrze u obce Kouty, aby se zcela nerozpadla. Upozorňuji především na tři gotické kostely sv. Markéty v Loukově, sv. Martina v Dolním Městě a sv. Jiří v Řečici – postavené v první polovině 14. století. Pozoruhodná je sama existence svatostánků postavených blízko sebe v neúrodném kamenitém kraji středověké Vysočiny. Náročné úsilí o kolonizaci této oblasti se opíralo o církevní instituce a kostely se pro venkovany stávaly duchovním centrem, kde v každodenním drsném boji o holé živobytí nacházeli požehnání. Architektonicky představují méně náročnou rustikální gotiku, a v tom spočívá jejich nenápadné kouzlo. Zvenku působí obyčejně, překročíte-li však jejich kamenný práh, ocitnete se na místě, kde zapomenutá minulost trvá. Studený vlhký kámen dýchá mystickou atmosférou dávné venkovské zbožnosti, ve spoře osvětleném sakrálním prostoru najdete pozoruhodné fresky rozvíjející evangelijní příběhy. Ve sv. Markétě se před vámi odvíjí pašijový cyklus – poslední večeře, nástroje umučení Páně, ukřižování, pieta, zmrtvýchvstání. V nedalekém dolnoměstském sv. Martinu příběh pokračuje – v klenbě nad oltářem čtyři evangelisté v podobě anděla, orla, lva a býka nesou mandorlu s žehnajícím Kristem a ve východním okně apokalyptičtí andělé troubí do velikých trumpet. V řečickém sv. Jiří se pak ve fragmentárním výjevu Posledního soudu otevírají hroby. O kostely se příkladně stará občanské sdružení Přátelé podlipnických kostelů.