Pravidelní účastníci plzeňských konferencí věnovaných moderním českým dějinám a kultuře se vždy obzvláště těší na vystoupení Věry Brožové. V posledních letech se soustředila na dějiny literatury pro děti a dokázala z této zdánlivě jalové půdy vytěžit skutečné poklady. Téma jednoho ze svých úspěšných referátů nyní rozšířila do knižní podoby a předložila širší veřejnosti. V centru její pozornosti se ocitla snad nejpopulárnější česká knížka určená dětem – Broučci Jana Karafiáta. Evangelický kazatel ji vydal už roku 1876, ale její obliba se datuje až od roku 1893, kdy ji „objevil“ Jan Herben a téhož roku v jeho listu Čas vyšla nadšená recenze Gustava Jaroše-Gammy. Ten na knize ocenil její estetické a literární hodnoty nepodřizující se zavedeným pedagogickým klišé. V obecnějších pasážích Brožová ukazuje, jak v dosavadní produkci pro děti páni učitelé podle svých představ upravovali klasické pohádky a jazykové korektuře podrobili dokonce i Babičku Boženy Němcové. Díky tomu dnešní čtenář pochopí, že mezi tehdejšími povídkami hlásajícími pravdy typu Po nezralém ovoci přicházejí nemoci, museli Broučci působit osvěžujícím dojmem. Charakteristické ovšem je i to, že většina recenzí (s výjimkou evangelických periodik) nechávala stranou náboženský obsah Broučků, jejich odevzdanost do věčného Božího řádu a soustředila se hlavně na jejich formu. Zvláště Jaroš-Gamma se začal považovat za tvůrce obliby knížky a právo na její výklad si začali osobovat realisté, domnívající se, že v Karafiátovi nalezli svého nového stoupence. Tady ale narazili na Karafiátův odpor.
...
ARSCI, Praha 2011, 144 s., 195 Kč