V záhlaví Konrádovy knihy stojí otázka, jakým způsobem vytvářeli rakouští historici své obrazy dějin. Cílem knihy je identifikovat základní témata rakouského meziválečného dějepisectví, analyzovat jejich interpretace, a postihnout tak koncepce rakouských dějin, zformulované mezi lety 1918–1938. Autor se nejprve zaměřuje na teoretické otázky, prolínající se rakouským dějepisectvím dané doby. Upozorňuje na obecný vliv Institutu pro rakouský dějezpyt pro chápání historikovy práce, tj. důraz na fakta a výpověď pramenů. Teoretická témata tak sice netvořila autonomní oblast zájmu rakouských historiků, přesto představy o podstatě a smyslu dějin zásadně ovlivňovaly jejich tvorbu. Konrád nachází ve studovaných textech několik klíčových pojmů „filosofie dějin“ rakouských historiků: víra v existenci dobových tendencí, reálně ovlivňujících dějiny; důraz na národ a důvěru v kontinuitu historického vývoje.
...
NLN, Praha 2011, 192 s., 199 Kč