Dějiny a současnost

Naše nejstarší přehradní nádrž – táborský Jordán – prodělává v současné době jednu z nejrozsáhlejších proměn od svého založení v roce 1492. V příštích čtyřech letech by se mělo poprvé od roku 1830 uskutečnit jeho vypuštění, provizorní přehražení a následné vybagrování bahna a usazenin. Již výběr firmy, která má projekt uskutečnit, provázely problémy v našich krajích typické. Nakonec celou věc převzalo nové zastupitelstvo a na základě smluv, které samo neuzavřelo, zahájilo vypouštění. Podnik, který výrazně zkomplikuje život několika sportovním spolkům (veslaři, potápěči, triatlonisté, rybáři), provozovatelům nové restaurace s výhledem na Jordán i běžným občanům (zánik rekreačního místa, auta s bahnem v táborských ulicích) se ale i nadále nese v rozpačitém duchu. Podzimní vypouštění muselo být zastaveno, protože sběr chráněných škeblí zaostával za klesající hladinou. Zvědavost ovšem vzbuzují v obyvatelích Tábora případné nálezy na dně nádrže. Legendy hovoří o vojenské technice i celém vlaku. Pozoruhodným dokumentem jsou v této souvislosti pravidla pyrotechnické asanace Jordánu, která na jednání Bezpečnostní rady města předložil manažer projektu. Podle očitých svědectví, historických pramenů i dalších legend dopadlo totiž do nádrže na sklonku 2. světové války několik leteckých pum. Protože se nález nevybuchlé munice nedá vyloučit, bylo v dokumentu stanoveno, že v případě nálezu výbušných předmětů o síle větší než 100 kilotun bude evakuován prostor o poloměru 500, respektive 1100 metrů, podle možnosti zneškodnění výbušniny. Uvážíme-li, že síla hirošimské bomby se odhaduje na ekvivalent 13–18 kilotun TNT, lze ironicky konstatovat, že manažeři obnovy Jordánu počítají s krajní alternativou, ale současně důsledky této alternativy poněkud podceňují.