Asi málokterý monarcha se může pochlubit tím, že požadavek obnovy jeho pomníku stál v popředí úsilí za osvobození státu, a to ještě navíc státu, jehož vladařem byl jen zprostředkovaně a poměrně krátkou dobu. A že úspěšná obnova takového pomníku pak opravdu zpečetila obnovu vysněné státnosti. Řeč je o švédském Gustavu II. Adolfovi (1594–1632) a jeho pomníku v estonském Tartu. Vše začalo ve Švédy obsazeném Norimberku na jaře roku 1632. Gustav II. Adolf zde na popud Johanna Skytteho, generálního guvernéra Livonska, země ve východním Pobaltí (zahrnovala jižní část dnešního Estonska a severní část Lotyšska), jež přešla pod švédskou svrchovanost pouhé tři roky předtím, podepsal zakládací listinu nové univerzity ve městě Dorpatu. Nový ústav, nazvaný po svém zakladateli Academia Gustaviana prosperoval pak se střídavými úspěchy podle toho, jak válečné poměry dovolily. Když se pobaltské země staly ruskými guberniemi (1710), akademie skoro na celých sto let zanikla, ale po roce 1802 byla obnovena jako Imperatorskij Jurjevskij Universitet (Jurjev je ruské pojmenování Dorpatu, estonsky Tartu) a po vzniku samostatného Estonska roku 1919 se stala první univerzitou nové republiky.
...