Dějiny a současnost

V posledních letech se stále častěji volá po dobrých mravech. A to nejen v souvislosti s politiky a jejich manýry, ale také ve spojení s „nemocnou společností“. Prý jsme dobré mravy někde pozapomněli a lidé k sobě mají daleko. Upřímně řečeno, někdy by ona mezilidská vzdálenost měla být spíše požehnána než haněna. Ale co to vlastně dobré mravy jsou? Dá se jejich absence napravit takhle za pochodu? Dobré mravy byly vždy spojeny s jistým řádem, společenským pořádkem, avšak do papouškování a detailního provádění jakýchsi etiketních pravidel mají hodně daleko, aplikace pouček vždy spíše působí náhražkovým dojmem, dámu či gentlemana v jejich pozadí pohledat. Správné způsoby, protože tím jsou dobré mravy především, necharakterizuje totiž prvotně forma, ale účelnost a automatičnost, vlastně bezmyšlenkovitost, s níž jsou uváděny v život. Člověk způsobný a mravný neuplatňuje prvoplánovitě nějaké své evangelium, on prostě způsobný a mravný je, nepůsobí mu to žádnou práci, natož obtíž, o křeči ani nemluvě. Nenechá za sebe mluvit své manýry. Neodklání toky (ponejvíce peněžní) proto, že se to nesmí, ale proto, že ho to ani nenapadne. Dobré mravy souvisejí se společenskou úmluvou, nedefinoval je jedinec v jeden konkrétní moment, vytvářejí se a předávají po mnoho generací. V Německu vyšla v roce 2003 kniha s titulem Manieren (v němčině si toto slovo nenese a priori negativní přídech). Autorem knihy je Asfa-Wossen Asserate, etiopský princ, který po svých studiích z různých (převážně politických) důvodů zůstal v Evropě. Zachytil a velmi vtipně popsal to, co je pro dobré mravy klíčové – jejich genezi. Velkou výhodou mu byl nejen jeho „třídní původ“, ale především vyrůstání v jiné kultuře. A Asfa-Wossen Asserate, prasynovec císaře Haile Selassie I., krále králů, vítězného lva z kmene Judova, vyvolence božího, v jednom televizním pořadu na otázku „Jak byste definoval dobré mravy v jedné větě?“ odpověděl: Miluj bližního svého.