Dějiny a současnost

V roce čtyřstého výročí úmrtí císaře Rudolfa II. a rok po skončení úspěšné výstavy Roelandt Savery. Malíř ve službách císaře Rudolfa II. ve Schwarzenberském paláci, připomíná Národní galerie v Praze menší výstavou v Grafickém kabinetu stejného paláce druhého významného krajináře Rudolfovy doby, původem také z Nizozemí – Pietera Stevense (kolem 1567–po 1624). Stevens přišel do Prahy před rokem 1594, kdy byl jmenován dvorním malířem a působil zde celých třicet let (možná i o něco déle) až do své smrti. Vystavené kresby tohoto umělce a grafiky podle jeho originálů ukazují i Stevensův raný pobyt v Římě, a zejména pak jeho následné působení v Praze. Je v nich představen jako mistr intimity menších krajinných výseků, včetně vystižení atmosférických efektů. Adekvátního interpreta svých kreseb ­nalezl v nejvýznamnějším rytci té doby – Egidiu Sadelerovi (1570–1629); o mimořádné úrovni jeho rytin svědčí právě i tato výstava. Významné místo v tvorbě rudolfínských mistrů totiž zaujímala kresba, v níž se mnozí z nich vypracovali k bravurnímu projevu. Kresbě se v 16. století dostalo stejného uznání jako obrazu nebo soše a byla ceněna jako první, bezprostřední záznam inspirace a ideje. Proto se také stala předmětem sběratelského zájmu. Kresba ve spolupráci editora, kreslíře a rytce posloužila i pro vznik grafických listů, které byly nejen předlohovým materiálem v uměleckých ateliérech, ale i dalším sběratelským oborem. A ještě závěrečná poznámka: ­Pieter Stevens se v Praze stal zakladatelem malířské rodiny. S úspěchem jej v umělecké činnosti následoval zejména syn Antonín Stevens ze Steinfelsu (kolem 1610–1673/1675), současník Karla Škréty a vnuk Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu (1651–1730), první český malíř orientovaný výhradně na freskovou malbu. Výstavu, která potrvá až do 13. května 2012 doprovází katalog, vydaný v edici Grafické kabinety.