„Město jest shromážděnie mnoho domuov a ulic, rynku a lidí v jednu ohradu, v které ohradě mohli by se ostřieci přede všemi škodlivými věcmi, od hovad i od lidí, majíc v sobě lid stavu duchovnieho i světského, panny, vdovy, manželky, chudé i bohaté i lidi změtečné, obci neškodné, lidi služebné i jich pány nebo paní, právy duchovními i světskými zřiezené, aby jeden každý stál v řádu svým spravedlivým, dielo své spravedlivě dělaje, žádnému neškodě ani žádného oklamávaje, starších svých poslúchaje plným poslušenstvím a hodiny smrti své vesele čekaje, maje jistú naději k královstvie nebeskému, kdy v poslušenstvie svých starších z tohoto světa sejde duchovních i světských a zvláště svátostech kostelních, a že křik naň nejde od starších ani duchovních ani světských.“
M. Pavla Žídka Spravovna, (ed.) Zdeněk V. Tobolka, Praha 1908, s. 55.