Dějiny a současnost

Na venkovském sídle kdesi v Německu se sejdou na víkend staří přátelé, aby společně přivítali zpátky do života svého přítele propuštěného po bezmála čtvrtstoletí z vězení. Vše by mohlo zdánlivě připomínat sraz abiturientů, kdyby oním omilostněným vězněm nebyl bývalý příslušník teroristické organizace RAF. Německý spisovatel Bernhard Schlink, u nás známý především svým románem Předčítač (1995, česky 1998), se ve své poslední knize věnuje opět závažnému tématu německých dějin 20. století. V Předčítači i Návratu (2006, česky 2007) se autor pokusil vyrovnat s nacistickým dědictvím své země. V románu Víkend (přeložila Lucy Topoľská, Prostor, Praha 2011) se Schlink pokousil prostřednictvím výměny názorů jednotlivých postav během třídenního setkání ukázat nesmyslnost a absurdnost teroristických útoků tehdejších příslušníků RAF, jejichž radikalismus po dvaceti letech zcela vyprchal. Na venkově se tak sejdou dobře situovaní a usedlí padesátníci, kteří nostalgicky zavzpomínají na mladá léta a veselé historky, které společně prožili. Potud by bylo vše v pořádku, kdyby za jejich činy ze sedmdesátých let nezůstalo několik nevinně zabitých. V tom se totiž podle syna propuštěného teroristy vůbec neliší od bývalých příslušníků SS, kteří po hospodách vzpomínají, jak ...ve Varšavě chlastali šampus a ve Vilniusu píchali Polky... (eb)

Před devíti lety vyšla v nakladatelství Paseka útlá knížka sebraných esejí americké spisovatelky a teoretičky fotografie Susan Sontagové s názvem O fotografii. Publikace, která zkoumala toto médium nejen z estetického, ale i z historického a sociologického hlediska, vyšla v originále ovšem již v roce 1977. S nynějším vydáním knihy S bolestí druhých před očima (přeložil Petr Fantys, Paseka, Praha – Litomyšl 2011) se českému čtenáři dostává v jistém smyslu pokračování původních textů, v tomto případě ale s pouze osmiletým odstupem za americkým vydáním. Jak už název napovídá, soustředí se autorka tentokrát na fotografické zobrazení lidského utrpení, přičemž hlavní těžiště jejích úvah spočívá v promýšlení problematiky fotografie válečné. Sontagová si všímá proměn ve vnímání obrazového zachycení válečných následků i dopadů, které mělo ve své době publikování některých slavných snímků. Zabývá se problémem pravdivosti válečných fotografií a etickými otázkami v případech snímků částečně kašírovaných. V neposlední řadě zkoumá vliv zobrazeného utrpení na diváka; pokouší se odhalit důvody jisté přitažlivosti takových obrazů pro lidskou psychiku. Sontagová také v některých případech dospívá k závěrům, které jsou v rozporu s jejími názory na tutéž věc v knize O fotografii. Nerozpakuje se ovšem na své tehdejší omyly poukázat a sama je vyvrátit. Brilantnímu eseji Susan Sontagové schází pouze obrazová příloha (nepochybně z důvodu neúměrného nárůstu nákladů za autorská práva), takže čtenář pro ilustraci textu použije nejspíš internet. (jde)

Mnichovská krize a příprava obrany Československa v tehdejší kritické době dodnes poutá pozornost nejširší veřejnosti. Publikace na toto téma mívají různou hodnotu, a stále citelně postrádáme velkou souhrnnou práci, která by nahradila díla z konce osmdesátých let. Nelze proto než přivítat 32. svazek ediční řady Pevnosti: architectura militaris, jenž v závěru minulého roku vyšel pod titulem Mobilizovaná československá armáda 1938 (Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2010). Vedle stručného úvodu a bohaté fotografické přílohy je hlavní částí brožury autorů B. Hamáka a I. Vondrovského popis ordre de bataille neboli válečné sestavy československé armády k 30. září 1938 s přehledným rozčleněním na jednotlivé svazky všech čtyř československých polních armád i strategických záloh. Kromě stručného popisu jejich složení a úkolů je text vybaven řadou tabulek a schémat. Důraz je přitom kladen na pozemní jednotky, zatímco například letectvo je zmíněno jen velmi stručně formou přehledu, a další složky, včetně tzv. zápolní armády, jsou opomenuty zcela (je ovšem možné, že jim bude věnován jiný svazek). Vynikajícím (a bezpochyby nákladným) počinem je publikování rozsáhlé mapové přílohy, celkově i detailně zachycující sestavu vojsk v rámci celého státu, přičemž zajímavé srovnání současně nabízejí mapy se situací československé obrany, jak si její podobu představovala německá rozvědka. Nepřehlédnutelný je i bohatý fotografický doprovod. Samotný obsah je kromě publikování výsledků vlastního výzkumu autorské dvojice také velmi zdařilou kompilací řady článků a studií, které v průběhu především posledních patnácti let publikovala řada autorů v odborném tisku, zvláště pak P. Šrámek a P. Minařík. Sjednocení jejich extraktu do jedné publikace dává ve výsledku dobře použitelnou základní příručku, které lze jistě ledacos vytknout, o jejímž přínosu ale netřeba pochybovat. (zmar)