Ve zkoumání našich nedávných dějin se vedle totalitních ambicí režimu neobejdeme bez analýz myšlenkového světa lidí, jejich každodenních zkušeností a proměn ve vzorcích jednání.
Soudobým dějinám patří v historickém bádání zvláštní místo. Jednak jsou poměrně mladým oborem, takže nemají v očích příbuzných vědců zdaleka takovou samozřejmost jako dějiny starších období. Jednak je poslání soudobých dějin velmi nápadně spjato s očekáváními, které mají svůj původ v politických zápasech své doby. Už v padesátých a šedesátých letech 20. století, když se poprvé etablovalo bádání v oblasti soudobých dějin, šlo ve výkladech nacistické okupace a následné socialistické výstavby o pokus podpořit legitimitu nového režimu a ukázat politickou kulturu poválečného, a zejména poúnorového uspořádání jako logické vyústění zápasů proti fašismu a dřívějším nespravedlnostem. A nejinak tomu bylo i po roce 1989: v založení Ústavu pro soudobé dějiny, který je dodnes nejvýznamnější institucí pro výzkum v oblasti soudobých dějin, se pojila snaha vysvětlit povahu komunistického režimu s podporou demokratické občanské kultury, k níž se hlásí uspořádání posledních dvaceti let.
...