V roce 1931 vyšla v nakladatelství Aventinum kniha Karla Čapka s názvem „Marsyas čili na okraj literatury“, v níž se autor zabýval okrajovými literárními žánry. V jedné ze studií se Čapek zamýšlel i nad detektivkami.
Abych mohl napsati tento článek o detektivkách, bylo mi probdíti celé noci: ovšem nikoli v hlubokém přemýšlení, nýbrž začten do nějaké strašně napínavé kriminální záhady, vyjeven, ztráceje hlavu, bez sebe nedočkavostí; naštěstí jsou tu solidnější hlavy, jako třeba tatík Tabaret a bystrý Lecoq, Ebenezer Gryce a Sherlock Holmes a inspektor Ganimard nebo inspektor Beale a Mackenzie a nadaný Beautrilet, detektiv Hewitt, Asbörn Krag, Horne Fisher a otec Brown a profesor Craig Kennedy, dr. Thorndyke a všetečný Rouletabille; neboť tito chlapíci přese vše nakonec spořádali celou aféru, byť byla sebezamotanější. Nešetřil jsem tichých nocí, abych sledoval jejich práci, a byl jsem odměněn za své bdění; znám nyní všechny detektivní metody, ale také všechny zločiny, úklady, technické prostředky, převleky, triky a špatnosti, kterých se může dopustiti nejmazanější pachatel. Varuji každého, kdo se mnou zle smýšlí; mohl bych ho utratit tisícerým způsobem, z nichž jeden je důmyslnější než druhý.
...