Když se v roce 1992 zeptali redaktoři časopisu The English Journal amerických středoškoláků, kdo je jejich nejoblíbenějším autorem detektivek, sešlo se jim v redakci nečekaně mnoho nadšených odpovědí.
V závodě popularity před zvučnými jmény klasiků jako Arthur Conan Doyle, Dorothy Sayersová, Ross MacDonald či Dashiell Hammett zvítězil na celé čáře Tony Hillerman. Českému čtenáři jsou z jeho románů v překladu dostupné Lidé temnot, Zloděj času, Dům, kde tančí mrtví a Mluvící bůh. Detektivní žánr bývá pokládán za jeden z plodů osvícenské víry v rozum a řád a zároveň za jakousi světskou variantu křesťanské metafyziky. Básník a spisovatel W. H. Auden dokonce přirovnával detektivky ke křesťanským moralitám oděným do moderního hávu. Přirozený pořádek světa je na počátku příběhu narušen zločinem a je úkolem detektiva původce zločinu odhalit a eliminovat, a tím řád znovu ustavit. K odhalení původce zločinu potřebuje detektiv především rozum – tedy logické úvahy, pečlivá pozorování, čtení stop a hledání příčin k nalezeným důsledkům. Ať už v detektivním žánru vidíme metafyzickou hloubku ritualizované eliminace zla nebo jen strhující zábavné čtení, nemůžeme popřít, že patří již dlouhodobě k žánrům nejoblíbenějším.
...