Dívat se na cizí město pohledem soch, které jsou zde umístěné, mi vždycky přináší mnohé vnitřní radosti. Zajímavý je pro mě nejen výběr, koho nebo co si obyvatelé nechají takto „navěky“ do svého městského prostoru zasadit, ale i způsob, jakým je objekt (většinou osoba) zpodobněn. Měřítkem mi není umístění v „designovém žebříčku“ roku ani desetiletí, spíše atmosféra místa, kterou kolem sebe skulptura pěstuje. Třeba v Amsterdamu jdu vždycky pozdravit svého oblíbence Eduarda Douwese Dekkera, nizozemského spisovatele, který nejprve působil jako úředník v Nizozemské Východní Indii, ale pak nespokojen s poměry, které v Indonésii panovaly se vrátil do Evropy a žil především v Belgii a v Německu, avšak „mnoho trpěl“ i nadále, nespravedlností světa a poměrů, z Horatia si proto vypůjčil latinské sousloví, jímž se nazýval: Multatuli. Nejen obyvatele Amsterdamu zasáhla i pobouřila v druhé polovině 19. století jeho kniha Max Havelaar neboli kávová burza nizozemské obchodní společnosti; do mého srdce se zapsal jeho dětský hrdina Walter Pieters, jehož příběh sám Multatuli ale nikdy knižně nevydal, vyšel až péčí editorů. Když se před Holanďany zmíním, že jsem některé Multatuliho knihy četla, a že se mi dokonce některé líbily, dívají se na mě poněkud podezřívavě, asi jako kdyby nám Čechům nějaký cizinec svěřil, že přečetl Raisovy spisy a ze Zapadlých vlastenců že si předčítá při zvlášť slavnostních příležitostech. Tato podivení snáším mnohem lépe od té doby, co jsem pro sebe objevila právě onu sochu, k níž se vždycky v Amsterdamu vydám. Nachází se v samém centru města, nedaleko královského paláce, na grachtu Singel, konkrétně na nejširším zdejším mostě Torensluis. Multatuli hledí na své rodné město, nepříliš vzdálen od malých uliček, jimiž se line vůně kouřeného konopí, zpodobněn do půli těla. A v těch uličkách je také skryta kavárna, která nese jméno jeho alter ega Maxe Havelaara, naproti okénku, kde se vydávají pommes frites snad všem turistům, kteří tu po hranolkách zatouží. Sochu vytvořil na konci osmdesátých let 20. století Hans Bayens, který je autorem i další mé oblíbené amsterdamské sochy (Theo Thijssen, rovněž spisovatel, a navíc politik) nalézající se ve čtvrti Jordaan.
...