Na erotickou burzu v kulturním domě Barikádníků mířilo na jaře roku 1990 tolik lidí, že když se ji pokusil předseda ONV zakázat, rozjela se pod širým nebem: pašované časopisy, videokazety a erotické pomůcky se prodávaly přímo u stanice metra. Pak je úředníci raději do pronajatých prostor vpustili.
V červnu 1990 vznikl první pornografický časopis Leo. Jeho prodej se během půl roku vyšplhal až na neuvěřitelných 480 000 výtisků prosincového čísla. Právě pornografie zůstala dodnes jednou z mála oblastí českého periodického tisku, jejíž největší vydavatelství nejenže zůstala v českých rukou, ale dokonce expandují na evropský trh. Ve stejné době vtrhlo odhalené (tehdy ještě stoprocentně ženské) tělo do veřejného prostoru také prostřednictvím reklamy. Návštěvníci ze Západu s podivem hleděli na české ženy všech věkových kategorií pohybující se po ulicích s nákupy v igelitových taškách, z nichž hleděly jiné ženy, svůdné a polonahé. O něco pozdější vpád velkoplošné reklamy zcela proměnil vizuální podobu městských ulic: Koukej jinam! vyzýval třímetrový ženský zadek v krajkových kalhotkách v kampani firmy pronajímající billboardy. Ani z reklamního prostoru nahé tělo dodnes nezmizelo. Oděvní řetězce ani výrobci stavebních materiálů si své kampaně bez pootevřených zipů džín a nahých žen na podlahových krytinách neumějí představit a české reklamní plochy obsahují obrazy, které byly v některých sousedních státech zakázány. Co se to tehdy, na počátku devadesátých let, stalo?
...