Obvykle se představoval slovy: Zdeněk Kárník jméno mé, nosil v rozhalence hedvábný šátek a striktně vyžadoval, abych chodila na své, tj. pravé, straně. Zdeněk Kárník byl můj Doktorvater a v mnoha ohledech měl tendenci skutečně mě včlenit mezi početné řady svých potomků. Oslovoval mě „holka“ a bezmála dvacet let tvrdil, že mi pánbůh všechno vynahradí na dětech. Dokázal být velmi osobní, člověk měl pocit, že nemá kam uhnout, že mu vidí až do žaludku, na rozdíl od většiny lidí ale také účinně zasáhl, když měl pocit, že je to třeba. Nejen za to mu patří můj dík.
...