Způsobil to kolega Lubomír Kopeček, který svou knihu o české politice devadesátých let nazval Éra nevinnosti. Jakže? podivili jsme se tomu a přijali právě započatou hru na pojmenovávání. Zjišťujeme název pro popřevratovou dobu.
Pojmenovat bychom si ji měli, v tom má Lubomír Kopeček pravdu. Dát éře správné jméno znamená ji také vyložit, ozřejmit ji. Máme tu dva následováníhodné příklady: Masarykovo Československo a Pražské jaro. Oba názvy zplošťují, opomíjejí protisměrné pohyby, ale každé svou dobu připomíná v jednom z jejích podstatných rysů. První republiku jako dílo jejího prvního prezidenta, jehož osobní vklad se výrazně podílel na atmosféře v zemi. Reformu roku 1968 připomíná metafora jara jako dobu nadějí, což byla podstatná charakteristika Československa před 21. srpnem.
...