Z veřejných debat a společenskovědního provozu v západních zemích plyne zkušenost, že zhruba s dvacetiletým odstupem od určitého význačného dějinného mezníku přichází ke slovu historický revizionismus v pohledu na předešlou epochu. Po době odpovídající nástupu nové generace se objevují autoři a práce v podstatných ohledech konceptuálně, metodologicky i tematicky přehodnocující dosavadní přístupy a poznatky, přičemž jejich vymezování a distance vůči „překonávaným“ modelům nezřídka nese ideologickou pečeť. V české historiografii a mediálních rozpravách o historii se neklamné příznaky takového revizionismu projevují již několik let.
...
Scriptorium, Praha 2011, 240 s., 215 Kč