Uměleckohistorická literatura se v poslední době stále intenzivněji věnuje vztahům evropského a mimoevropského umění. Platí to zvláště u hledání spojitostí tvorby našeho kontinentu s původními kulturami Afriky, Oceánie a Ameriky a se starším asijským uměním. Pro výklad této problematiky jsou často využívány teorie primitivismu, orientalismu či postkoloniálních studií, které demaskují ideologické momenty dotyčných vztahů a odkrývají politické a mocenské aspekty, které se v nich odrážejí. Kniha Markéty Hánové o japonismu ve výtvarném umění v Čechách s popsanou tendencí souvisí. Zabývá se tématem, které dosud nebylo detailně zpracováno, a je proto strukturována tak, aby se čtenář hned v úvodu seznámil s celkovým ohlasem japonské kultury v Evropě a ujasnil si základní používané termíny (zejména rozdíl mezi japonériemi, které pracují s exotickým aranžmá nebo deskriptivně napodobují japonský dekor, a japonismem, jenž se váže k recepci tvůrčích principů japonského umění).
...
Národní galerie v Praze, Praha 2010, 226 s., 380 Kč