Publikace Umění české reformace (1380–1620) vznikla při přípravě stejnojmenné výstavy, kterou bylo možné navštívit od 16. prosince 2009 do 4. dubna 2010 v Císařské konírně na Pražském hradě. Autoři z řad historiků i historiků umění v ní zveřejnili závěry svého bádání o výtvarné kultuře, jež se utvářela na území Čech v prostředí reformačních církví od doby před vypuknutím husitství až do porážky českého stavovského povstání a vydání Obnoveného zřízení zemského. Představili tak málo známý fenomén našich kulturních dějin. Tradičně se totiž věnovala velká pozornost dílům, která vznikla na území českého království v raném středověku, za vlády Karla IV. nebo v období vrcholného baroka. Opomíjené naopak zůstávaly umělecké předměty z časů husitských válek či následného období stavovské monarchie. Významnou roli přitom sehrál všeobecně rozšířený názor, že nekatolíci sledovali výtvarné umění s nedůvěrou či přímo odporem, proto starší díla ničili a nová neobjednávali. Badatelé připravující knihu Umění české reformace (1380–1620) tuto zjednodušující tezi důrazně vyvraceli. Současně podali vůbec první souhrnný pohled na uměleckou produkci, jež vznikla v českých zemích v době, kdy se většina obyvatel hlásila k nekatolickým vyznáním.
...