Všechny dosavadní práce o českém knihovnictví se zatím omezovaly na výčet právních předpisů či poskytovaly tradiční popisný pohled na tuto součást osvětového hnutí; podobně pojednávaly o cenzuře, kterou chápaly jako projev útlaku projevující se regulací a kontrolou oběhu informací. Petr Šámal se rozhodl přistoupit k této problematice z pozice literární historie, sociologie a komunikace. Způsob, jakým odpovědní činitelé – což nebyli jen představitelé komunistického aparátu, zvláště kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, ale také jejich ochotní pomocníci z řad knihovníků – pohlíželi na přelomu čtyřicátých a padesátých let na úkoly lidových knihoven, totiž prozrazuje, jaké představy si spojovali s fungováním literatury, jaké představy měli o literárnosti.
...
Academia, Praha 2009, 616 s., 495 Kč