Když jsem si pročítala shrnutí dojmů mých kolegů ze setkání s vámi, byla jsem překvapená, jak se vaše jméno často vyskytovalo ve spojení s výrazy typu čarodějnictví, čarodějnice nebo Menocchio. Nemrzí vás, že jste spojován s tématy, s pomocí kterých jste se snažil vysvětlit úplně jiné věci než prostý problém inkvizičních procesů v raném novověku?
Tuto potíž si uvědomuji. Původně, když jsem se začal zabývat touto problematikou, rozhodně netvořila hlavní proud historiografie, tím se stala až později. Některé z mých prvních knih – mám na mysli právě Sýr a červi – jsou ovšem knihy, které měly největší úspěch u širokého publika, a tudíž se mi zdá normální, že jsem dodnes spojován především s těmito tématy i s touto knihou. Nicméně je pravda, že jsem se snažil postupem času vymanit z jejich stínu a chtěl jsem upozornit i na jiné zajímavé problémy. Láká mě zabývat se něčím, co neznám, dozvědět se něco nového, a to i za cenu, že se spletu. Osobně si myslím, že v tomto smyslu je třeba riskovat. Díky tomu jsem pokračoval v práci na jiných tématech, což mělo za vedlejší důsledek to, že jsem se nikdy nestal trvalým členem nějakého společenství badatelů – dokonce ani těch zabývajících se inkvizicí. Tak jsem postupně proplouval různými kolektivy i disciplínami, což se mi líbí mnohem více. Vždycky jsem tvrdil, že o historii uvažuji jako o letišti, nikoli jako o nějaké pevnosti. Je místem, kde člověk začíná svou cestu, na níž se může setkat s antropology, kunsthistoriky nebo filosofy, což je podle mě velmi podnětné. Toto je má vědomá strategie.
...