Přerozdělení sudetoněmeckého majetku je stále ožehavé téma. Tento majetek lákal do pohraničí nesčetné zlatokopy stejně jako ty, kteří tu chtěli začít zcela nový život.
V roce 2002, když jsem přijel poprvé do České republiky, abych tu delší dobu žil, přišly akorát povodně, které zasáhly Prahu a Čechy. Zatímco jsem se snažil zorientovat – setkával jsem se s americkými studenty, učiteli a badateli –, zavítal jsem na přednášku dvou českých ekologů, týkající se právě povodní. Ti své vystoupení začali vtipem. Když popisovali, co všechno rozvodněné Labe vzalo s sebou, pronesli: Říká se, že konečně Němcům vrátíme všechen jejich majetek. Ticho, jež následovalo, bylo trapné – většina Američanů samozřejmě vtipu nerozuměla, protože neznala okolnosti. Ani naši hostitelé nevypadali, že by se bavili, a protože jsem ještě dobře nechápal český humor, i já jsem se cítil poněkud nepříjemně. Viděno zpětně, je-li záležitost zabaveného německého majetku stále předmětem vtipů, znamená to, že se pořád jedná o kontroverzní téma – a vtipkování je jedním ze způsobů, jak s ním naložit. Ve stejné době se předmětem vážné veřejné diskuse staly samozřejmě i takzvané Benešovy dekrety, a to v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie i různými soudními řízeními, jimiž byl vymáhán zkonfiskovaný majetek. Nicméně tyto debaty míjely ty, jichž se konfiskace a přerozdělení německého majetku bezprostředně týkalo – nové osídlence pohraničí, potažmo jejich potomky.
...