Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, slaví sté výročí svého založení ambiciózním projektem: historička umění Jana Orlíková připravila výstavu Antonína Slavíčka, představující mimo jiné malířův roudnický soubor, jež je jednou z nejucelenějších a nejzajímavějších částí místních sbírek. Ten autorka výstavy doplnila o řadu zápůjček z veřejných i soukromých kolekcí. U zrodu roudnické galerie stála osobnost Augusta Švagrovského, jenž darováním svých sbírek rodnému městu položil základ pro vybudování kvalitní instituce zaměřené na české moderní umění. Výstava, působivě sjednocená kompaktním prostorem jízdárny, v němž musela až do konce srpna stálá expozice ustoupit invazi Slavíčkových děl, je rozdělena do dvou částí: první tvoří všechny Slavíčkovy práce z daru Augusta Švagrovského, druhá je průřezem nejvýznamnějšími obdobími malířovy tvorby. Koncepce výstavy vede sice k poměrně násilným chronologickým skokům, na druhou stranu ale dává vyniknout kvalitě Slavíčkova roudnického souboru. První část výstavy ze Švagrovského kolekce umožňuje sledovat kromě osobitého výběru mecenáše ze Slavíčkových prací i příběh blízkého vztahu malíře s roudnickým sběratelem. Kromě vrcholů místní sbírky, světelných skvrn v lesním interiéru obrazu Slunce v lese (1898) a dynamického a nervního rukopisu plátna Vítr (1900), sestává téměř celá roudnická kolekce malířových děl z poměrně malých olejových studií, prováděných na dřevěných destičkách, nazývaných Slavíčkem důvěrně prkýnka. Paradoxně právě jim přikládal sám malíř velkou důležitost a přes jejich skicovitý charakter je pokládal za hotová díla vhodná k vystavování i prodeji. Slavíček si uvědomoval působivost chvatných záznamů městské i venkovské krajiny, které umožňovaly jeho bouřlivé povaze rychlé a bezprostřední vyjádření. Drobné desky konvenovaly jeho temperamentu a stupňovaly uvolnění v práci s barevnou skvrnou. Od zbytku výstavy jsou Slavíčkova prkýnka odlišena i způsobem prezentace. Pokrývají hustě stěny vstupního prostoru výstavy, zasazena navíc do výrazných rámů. Jednou z nejzajímavějších prací z tohoto souboru je obraz Noční les, malovaný v plenéru jen za světla lucerny. Mezi malými formáty z místní sbírky najdeme i známou Studii k pohřbu v Kameničkách, námět, k němuž se Slavíček vracel v dopisech přátelům po několik let kameničkovského období, který se ale odhodlal zachytit až v době loučení s Vysočinou a návratu k tématům rodné Prahy. Té je věnována řada menších záběrů na městská tržiště, v závěru výstavy je k vidění i jeden z nejznámějších obrazů, Praha od Ládví (1908), jež vznikl v rámci soutěže pro výzdobu pavilonu výstavy Obchodní a živnostenské komory. Drobné formáty zachycující úzké uličky staré Prahy včetně jejích částí, které měly brzy na to podlehnout asanaci, pramenily ze Slavíčkova smutku nad devastací historického jádra města. Roudnická výstava, záměrně relativně konzervativní a neusilující o nové a převratné pohledy na Slavíčkovo dílo, dává vyniknout místní sbírce v kontextu celé malířovy tvorby. Je tak především důstojnou oslavou kulatých narozenin galerie a připomenutím jedné z nejzajímavějších částí místní kolekce.
Antonín Slavíček Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 6. 5.–29. 8. 2010