Johannes Urzidil (1896–1970), germanista, slavista, vzdělaný přítel a interpret českých i německých výtvarníků, básník a prozaik, kladl – v roce 1961 – počátek této knihy (jejíž první české vydání s nestandardní pečlivostí připravili Václav Petrbok a překladatelka Veronika Dudková) do času svých univerzitních studií, konkrétně do roku 1914, do souvislosti s germanistickým seminářem Augusta Sauera. Ze zmínek, rozptýlených v autorských předmluvách, Petrbokově doslovu a ediční poznámce, lze se dobrat rámcové představy o historii textu. První verzí (Vídeň 1932) přispěl Urzidil k jubilejní goethovské rozpravě. Musel se prý tehdy omezit na prvky životopisně-chronologické a upustit od zásadních úvah i řady podrobností (s. 7). Tématu se věnoval i v dalších letech, v druhé polovině třicátých let dokonce zvažoval habilitaci právě na základě rozšířené práce o Goethovi (Goethe und die böhmische Welt); dějinné přeryvy poté zásadně formovaly badatelské možnosti. V březnu 1961, v předmluvě k vydání, jež do značné míry strukturou odpovídalo rukopisu z konce třicátých let, vedle toho, že vymezil ambici své knihy (napsat obecně poutavou knihu, žádnou příručku pro učené hlavy, s. 8), naznačil také průběžný étos, záměr: postavit pomník určitému období organické humanistické kultury národů, jež směly až donedávna společně obývat zemi dnes dočasně uzavřenou (s. 8). Český překlad vychází z edice z roku 1965, již Urzidil vybavil dalšími dodatky. Urzidil učinil z dopátrávání a interpretace Goethových vazeb k Čechám, navazujících vděčně mj. na průzkumy Arnošta Krause, již zmíněného A. Sauera či Hugo Siebenscheina, svůj celoživotní úkol. Text, do něhož své postřehy a objevy postupně nahromadil, přitom naštěstí důvtipně komponoval. Neprodlel v jedné perspektivě; od mikroskopického skladu detailů, koláže spojující útržky (doklady) rozmanité provenience a typu (vzpomínek, korespondencí aj.), jež dominuje úvodním kapitolám části Sedmnáctkrát v Čechách, se kniha postupně pozvedá k širším výhledům. To, co ve změti drobností a zmínek (rekonstrukcí průběhu jednotlivých pobytů a cest okolím Karlových Varů, Teplic, Mariánských Lázní aj.) vystupuje nárazově, Urzidil poté v kapitolách, soustředěných ke třem ženám (Marianna von Eybenberg, Marie Ludovika, Ulrika von Levetzow), propojuje a doplňuje. Stejně tak kapitoly, věnované reflexím českých krajin (krajin náruživě proklepávaných geologickým kladívkem, procházených, vepisovaných do deníku, črtaných do skicáře, nejednou v podobě básnických motivů), rekognoskacím určitého kulturního prostoru (jeho dějin, náboženských a jiných poměrů, nejednou prostřednictvím pozoruhodných osobních kontaktů – viz pasáže o J. S. Zauperovi, L. von Woltmannovi, B. Bolzanovi, M. J. Feslovi a řadě dalších), partiím Goethova díla, jež jsou spjaty s jeho „českými“ pobyty (pomáhat si v četbě literárních textů biografickými poukazy ovšem Urzidil nijak neváhá) a speciálně roli přírodního bádání v Goethově vztahu k Čechám povyšují výchozí chuť k rekonstrukci směrem k celistvějším črtám. Archivářskou dikci životodárně zvlňuje vypravěčská poťouchlost a ironie, na něž všímavě upozorňuje V. Petrbok. Ale především – Urzidil nechává mluvit svou zkušenost, což venkoncem může mít užitek v jistém ohledu smiřující, v jiném ovšem dalekosáhle komplikující. Dva potenciálně zlopověstné živly (katolictví a němectví) Urzidil dává v souvislosti s Goethem k úvaze, a především problematika česko-německá, líčená prizmatem Goethova prožitku, dohání Urzidila v nejzazší přítomnosti: Tyto skutečnosti se poměrně těžko ozřejmují i dnes; oč zmateněji musely navíc působit na cizince (s. 281). Ne náhodou si Urzidil v Epilogu všímá dozvuků Goethovy působnosti mj. v konfrontaci s dílem a názory A. Stiftera, ale i několika tzv. pražských Němců (Werfel, Kafka, Rilke). V těchto místech se Urzidil představuje jako citlivý interpret literárního textu, tak jako v následném výkladu peripetií jazykově české recepce Goethova díla Urzidilův text vyrůstá v kompaktní, syntetizující poučný přehled dílčích horizontů, na jejichž pozadí byl Goethe v Čechách ne/čten, ne/překládán.
Přeložila Veronika Dudková, Pistorius & Olšanská, Příbram 2009, 564 s., 449 Kč