Když Nakladatelství Lidové noviny před časem oznámilo, že připravuje k vydání knihu Jiřího Ellingera o britském premiérovi Nevillu Chamberlainovi a o britské zahraniční politice v předvečer druhé světové války, jako historik, jenž se dlouhodobě věnuje moderním anglickým respektive britským dějinám, jsem toto rozhodnutí velmi uvítal. Zároveň jsem si již tehdy uvědomil, že pokud Ellingerova práce skutečně vyjde, vyvolá v české historické obci i v řadách zájemců o historii z řad laické veřejnosti pravděpodobně živou diskusi. Skutečnost ukázala, že jsem se nemýlil. První otázky, jež v souvislosti s Ellingerovou monografií zazněly, se týkaly toho, zda bylo opravdu nutné psát další práci na téma Neville Chamberlain, politika appeasementu respektive příčiny druhé světové války, když „už přece bylo všechno podstatné řečeno“, jinými slovy, zda se nejedná o pouhé opakování či resumování již známého. Na tyto otázky či, fakticky řečeno výtky, je odpověď velmi snadná: napsání chamberlainovské monografie českým historikem snad nebylo přímo nutné, ale přinejmenším vhodné a hlavně nesmírně potřebné. Důvodů je hned několik. První je zcela prostý – portrét Nevilla Chamberlaina z pera českého odborníka nám dlouho zoufale scházel, třebaže byl britský premiér z let 1937–1940 politikem, jehož jméno v českém (v československém) prostředí vyvolávalo a v řadě ohledů stále ještě vyvolává četné kontroverze a jenž se v Čechách dočkal ostouzení a odsouzení v takové míře jako málokdo jiný. Druhý důvod s prvním úzce souvisí. Neville Chamberlain byl totiž zejména v České republice (v Československu), byť nikoli pouze zde, vesměs nazírán prizmatem let, kdy stál v čele britské vlády (1937–1940), přičemž jeho předchozí úspěšné působení v politice ostrovního státu bylo pohříchu bagatelizováno, ne-li přímo opomíjeno. Rozhodnutí Jiřího Ellingera přiblížit českým čtenářům komplexnost britské politiky, tj. úzkou provázanost vnitropolitických a zahraničněpolitických záležitostí, bylo proto nesmírně důležité, neboť teprve podrobné seznámení s poměry na domácí politické scéně dává čtenářům možnost v plné míře porozumět nanejvýš komplikované britské politice zahraniční (respektive imperiální) a jejím zdánlivě nepochopitelným častým zvratům a proměnám. Totéž přirozeně platí i o Ellingerově snaze o zařazení (oné z našeho pohledu tak klíčové epizody) Mnichova do širších a jinak vymezených souřadnic. Oba výše zmíněné cíle pak plně korespondují s hlavním Ellingerovým záměrem, tj. učinit v českém prostředí z politika, považovaného za hlupáka s dobrými úmysly (v nejlepším případě), zbabělce a zrádce „postavu kontroverzní“, rozpornou, a proto také rozporně, nikoli jednoznačně hodnocenou. Již název rozsáhlé práce napovídá, že autor věnoval hlavní pozornost předválečným létům 1937–1940, zároveň však do své knihy zařadil takřka sto hutných stran, v nichž se relativně podrobně věnoval Chamberlainovi, Velké Británii a Evropě do roku 1937. Také tato část monografie, nejen její jádro, je velice cenná, neboť umožňuje čtenářům nahlédnout kromě oficiálních jednacích sálů i do zákulisí britské politiky v dlouhém období, jež předcházelo jejímu hlavnímu tématu, právě těchto sto stran umožňuje pochopit Nevilla Chamberlaina, plně porozumět motivům jeho jednání jako ministra financí a později jako ministerského předsedy prostřednictvím poznání jeho rodinných kořenů (úspěšný otec „Joe“ a starší bratr Austen), „birminghamských souvislostí“, dopadů Velké války, dosavadních politických zkušeností atd. Otázky, jež si Ellinger ve své práci klade, tj. zda britský appeasement existoval již před Hitlerem, a pokud ano, jaké byly jeho důvody a jaká byla jeho motivace, zda a případně jakým způsobem se tento fenomén proměnil po příchodu Nevilla Chamberlaina do Downing Street č. 10, či jak je možné, že tento muž, „který prohrál vše“, vydržel v čele Konzervativní strany a kabinetu i po propuknutí druhé světové války v září 1939, tj. po zjevném krachu politiky appeasementu, s níž byl bytostně spojen, sice nejsou nijak originální (britská historiografie má, jak ostatně autor dokazuje v závěrečné části své práce nazvané příznačně Druhý život: po roce 1940 – Chamberlain a appeasement v britské historiografii, v tomto ohledu poměrně jasno), jejich nastolení v českém prostředí je nicméně zcela oprávněné a pro záměrné zproblematizování Chamberlainovy osobnosti vlastně nezbytné. Ellingerova práce má ale předností celou řadu. Kromě toho, že autor (jenž je nejen historik, nýbrž také diplomat, a tedy člověk, který zná mezinárodní politiku i z praxe, nikoli pouze jako akademik) do nejmenších detailů rozebírá, jak se dělala velká politická rozhodnutí v předvečer druhé světové války a po jejím propuknutí, a zároveň – zdánlivě jaksi mimoděk – seznamuje čtenáře s některými specifiky života na Ostrovech, jež jsou pro fungování tamní společnosti příznačná a velmi důležitá. Za všechny uvádím alespoň podkapitolu s názvem Média a appeasement, v níž Jiří Ellinger píše o nejvýznamnějších britských médiiích meziválečné éry, přičemž výtečně analyzuje „fenomén Fleet Street“ a ukazuje, jaký vliv měl tisk na britskou politiku a opačně. Co říci na závěr? Snad jen tolik, že Ellingerův Chamberlain je „knihou, o níž se hovoří“, skutečně zcela oprávněně, a to v tom nejlepším slova smyslu. Některým recenzentům možná přijde její struktura až příliš tradiční, a tudíž nepříliš nápaditá, možná v ní budou postrádat tzv. moderní přístupy k bádání a tzv. moderní trendy; podle mého názoru se však jedná o velmi poctivou, vydařenou knihu, jež přesně splňuje cíl, který si její autor vytkl. Kromobyčejně rozsáhlý a pečlivý poznámkový aparát s odkazy na základní archivní fondy (s nimiž mohl Jiří Ellinger pracovat v době svých studií na The Queen’s College v Oxfordu u profesora Parkera), na dobovou publicistiku i na obsáhlou odbornou literaturu je pak velice cenný i pro ty historiky, kteří se zabývají moderními britskými dějinami systematicky a dlouhou dobu. Za to všechno je autorovi třeba vyslovit uznání.
NLN, Praha 2009, 592 s., 499 Kč