New York
Americký spisovatel George Blecher v eseji pro květnovou tematickou část časopisu Host – New York literární – mimo jiné napsal: New York není nejkrásnější město na světě. (...) Hotely jsou v New Yorku předražené, restaurace vesměs přeceňované, divadlo průměrné; jen živé hudební produkce a muzea skutečně stojí za zhlédnutí. Přesto se lidé do města valí s nadšením, jakým se dříve plýtvalo na Paříž nebo Amsterdam... A každoročně jich sem podle jedné z mnoha statistik zavítá na třicet milionů. Pokud se do New Yorku člověk vydá nikoliv pouze za nákupy, ale aby tak trochu nahlédl pod pokličku, literární „nastínění“, které právě redakce pátého čísla měsíčníku pro literaturu a čtenáře v tomto roce připravila, jsou ideálním výchozím bodem pro zorientování se v síti ulic, podzemky i legend. Kromě již zmíněného Blechera snaží se „své město“ sevřít do řádků také spisovatelka Maggie Paleyová a ukázkami ze vzpomínek Anatolea Broyarda (Kafka was the Rage: A Greenwich Village Memoir) a z povídek a blogu Eda Hamiltona (Legends of the Chelsea Hotel: Living with the Artists and Outlaws of New York’s Rebel Mecca) ožívá náhle pouhým turistům nedostupný svět – labyrint beznaděje i horečnaté inspirace. V tomto městě, cíli bezpočtu žhavých očekávání, je možné narazit na tolik paralelních roztříštěných příběhů, a přitom mít neodbytný pocit, jako by se tam nedělo nic bezúčelně. A k tomu všemu neustálý zvukový doprovod: hučení milionů klimatizací, neustále supících linek metra, helikoptér mířících z/na letiště, houkajících sirén, troubících žlutých taxíků... I přesto s jistou nadsázkou z pohledu návštěvy (literárné poučené i nepoučené) platí poněkud modifikované heslo, které si Newyorčané dennodenně bez povšimnutí nesou na chránítku kelímku s horkou ranní kávou: New York – The plan that works as hard as New Yorkers.