Dějiny a současnost

Špinavou plechovou tabulku (vel. 40x25cm) s nápisem Odd. K/4 státní kursy pro přípravu nové inteligence. 1. poschodí č. dveří 52, 51,... Odd. K/2 operativní, č. dv. (...) 115 a 116 jsem koncem roku 1959 nalezl při úklidu své pracovny v Archeologickém ústavu ČSAV zastrčenou za jednou ze skříní v přední místnosti jednopatrového domku s mansardovou střechou (původní čísla místností 115 a 116, dnes 124 a 125). Domek pro zahradníka, obrácený třemi okny na Klárov, patří ke komplexu budov s průčelím obráceným do Letenské ulice čp. 4 na Malé Straně. (Jádro čp. 4 tvoří manýristický palácový dům s věží, v níž tvořila básnířka rudolfinského dvora Vestonie.) Věděl jsem, že oddělení Archeologického ústavu se do Letenské ulice přistěhovalo v roce 1951, takže plechová tabule zřejmě patřila předchozímu uživateli, Zemské školní radě. Podle čísla místnosti 115 jsem tedy pracoval v někdejších prostorách operativního oddělení K/2, což pro mne byl prázdný pojem, o němž jsem asi deset let nepřemýšlel. Jednoho jarního dne někdy ke sklonku šedesátých let jsem však na terase pod věží s barokními slunečními hodinami náhodně zastihl úctyhodně vyhlížejícího staršího pána, hledícího směrem k zamčenému domku. Na dotaz, zda někoho nehledá, odpověděl záporně, a po krátkém zaváhání vysvětlil, že si přišel připomenout místo svého neštěstí, kde byl zbaven působení v profesi, v níž viděl své životní poslání. V „mém“ domečku totiž tento bývalý profesor kteréhosi pražského gymnázia převzal (někdy po únoru 1948 až 1950 – přesně si již nepamatuji) okamžitou výpověď a zákaz zaměstnání ve školství, a to pro politickou nespolehlivost. Od té doby až do důchodu pracoval jako nádeník. S rozpaky jsem mu nabídl, zda se do té kanceláře nechce znovu podívat, ale rozhodně odmítl s tím, že jedna návštěva toho místa stačila. Se svým propouštěcím dekretem prý odtud tenkrát odcházel velice pomalu, aby do někoho nevrazil – pro týž ortel si přicházeli další předvolaní kantoři –, protože pro slzy neviděl na cestu. Teprve nedávno jsem vlastně náhodou narazil na oběžník, zvoucí na schůzi místní organizace č. 2 ve Staré Vsi dne 10. prosince 1948 s programem naverbovat novou inteligenci. Lakonická upřímnost formulací zřejmě celostátního oběžníku charakterizuje svou dobu způsobem, jenž činí jakýkoli komentář zbytečným.