Úvodním svazkem nové fakultní ediční řady, řízené Michaelem Špiritem (Mnemosyne), se stala práce, zjevně představující prozatímní dovršení autorčina několikaletého zájmu o úděl ženskosti či žen v dějinách. Lze připomenout dizertaci Zkušenost tří samot: K některým otázkám recepce díla Friedricha Nietzsche v české kultuře konce 19. a počátku 20. století. T. G. Masaryk, F. X. Šalda, Růžena Svobodová, již Libuše Heczková obhájila v roce 2000 (vedl ji Jiří Brabec), potažmo autorčin podíl v několika pozoruhodných diskusních cyklech — viz sborníky Metafora ženy, Ponořena do Léthé (oba 2003), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity (2006). Libuše Hezcková vytrvale spíná "ženskou otázku" s erupcemi, jež zejména od osmdesátých let 19. století formovaly českou společnost. Badatelčin naturel, podivuhodně rozepjatý mezi vřelou účastí a respektem vůči osobám (založenými ovšem zevrubnou orientací v dostupných archivních fondech a literárněhistorických pojednáních), a schopností myslet jevy a hlasy jako stopy časových konceptů a představ, našel v knižním formátu široký prostor. Výsledný text vrství polohy výkladu (místy prozrazuje průběžnou průpravu v pracích na heslech pro Lexikon české literatury), vybavuje chronologické odvíjení, jež přece jen zůstalo v platnosti, řadou faset a odboček, v korespondenci s proměnami pojednávaných realit. Pozornost k estetickým, ryze literárním otázkám brzy střídají pasáže daleko širšího výhledu — poukazy k rysům a peripetiím českého (nejen) ženského časopisectva, spolkového života, dobového vzdělávacího systému, k politickým aspektům.
...
FF UK, Praha 2009, 402 s., 340 Kč