- Paměti politika
„Tato kniha není vědeckou prací. Je osobním, subjektivním svědectvím o tom, co jsem prožil,“ píše o svých Pamětech a úvahách (2009) Lubomír Štrougal. V letech 1970—1988 byl nejdéle sloužícím předsedou vlády Československa. Samozřejmě jeho Paměti jsou sebeobranou, jinak se vzpomínky státníků nepíší. Nesype si popel na hlavu a nepřevléká se jako dav politických polistopadových chameleonů. Přiznává politické "chyby", jež chápe jako zrady původního poválečného programu socialistické levice, k níž se počítá: opuštění "československé cesty" a demokracie, s níž šla KSČ v roce 1946 do vítězných voleb, inscenování hanebných politických procesů na nátlak Sovětů, nedostatek odvahy a vůle k nutným ekonomickým a politickým reformám a absence úsilí G. Husáka, aby "dočasní" okupanti splnili slib a odešli. Listopad považuje za porážku svého hnutí v důsledku těchto a jiných chyb a také za počátek dalších nesplněných slibů. Postavení vlády v době normalizace charakterizuje politicky jako "guberniální správu", kontrolovanou z imperiálního centra a také nepoučitelnými jestřáby uvnitř vedení strany. Nepochybuji o tom, že Štrougal patřil tam, kam se situuje. Spolu s generálem Svobodou a pak G. Husákem zabránili vytvoření tzv. dělnicko-rolnické vlády, jak bylo původním záměrem okupantů a kolaborantů, a spolu s masovým lidovým odporem přispěli k politickému krachu "přátelské pomoci spojeneckých armád". Nezabránilo to šikanování desetitisíců komunistů vyloučených ze strany a pak stovek disidentů. Štrougal se nepasuje ve svých úvahách na filosofa dějin a moralistu, zůstává pragmatikem a realistou, ale nevyhýbá se probíhající velké diskusi o morální odpovědnosti, respektive politické vině vlád i občanů v době okupačních a totalitních režimů. Ale to by bylo na jinou úvahu. Jsem rád, že tato kniha byla napsána a že byla uveřejněna. Je to kniha upřímná, inteligentní a inspirativní a patří k tomu nejlepšímu, co dnešní "staří páni" z politiky ve svých pamětech napsali.