Nová kniha Františka Šmahela má mírně nezvyklou koncepci. Autor ji rozčlenil do čtyř celků. Do prvního a zároveň nejobsáhlejšího z nich, který nese název „Zaváté stopy? Souznění a jiskření“, sestavil patnáct recenzentských dvojportrétů badatelských souputníků prostřednictvím vzájemných recenzí — nejedná se totiž jen o Šmahelovy recenze prací jeho kolegů, nýbrž i o výbor z jejich recenzí Šmahelových knih a studií. Jde o výběr velmi pestrý, ať již generačně, teritoriálně, ale též tematicky, byť nezpochybnitelný svorník představují problémy spjaté s dějinami pozdního středověku. Každému z portrétů je předeslán krátký osobně laděný úvod. Druhý oddíl „Portréty a prezentace“ přináší v deseti kapitolách texty věnované soubornému představení díla vybraných zahraničních a domácích medievistů. Do rozsahem nejmenší třetí části „Vzpomínkové skizzy“ shromáždil autor nekrology, doplněné o případné dřívější vzpomínkové stati, které vznikly při předešlých životních výročích zemřelých kolegů. Texty závěrečné čtvrté části uvozuje stručné curriculum vitae spojené s přehledy ocenění, jež Šmahel obdržel, členství v redakčních radách, přednášek na zahraničních konferencích a diplomových a disertačních prací, které vedl. K nim se připojuje impozantní bibliografie autora do roku 2009 a přehledové rejstříky. Pro čtenáře bude z této části asi nejzajímavější její druhý text, a sice pokus o osobní výběr podstatných prací z více než půlstoleté odborné činnosti spojený s narýsováním hlavních os badatelské dráhy.
...
Argo, Praha 2009, 536 s., 398 Kč