Dějiny a současnost

Jak by vypadal svět bez lidí? Právě tuto otázku si položil novinář Alan Weisman ve své stejnojmenné knize Svět bez nás (přeložila Hana Loupová, Argo – Dokořán, Praha 2009). Přesněji řečeno mu ji položila Josie Glausiuszová, redaktorka časopisu Discover Magazin. Strhující kniha začíná malými, nepatrnými změnami, které by následovaly bezprostředně po našem zmizení, a pokračuje kapitolu po kapitole rozebírajíc různé oblasti lidského působení a jejich dopad na vzdálenější budoucnost. Odhaluje však zajímavá a mnohdy málo známá fakta: že lidstvo způsobilo vymření mnoha zvířecích druhů na celém světě s výjimkou Afriky, odkud pocházíme. Že naše činnost intenzivně ovlivňovala i skladbu takových rostlinných porostů, které považujeme za člověkem nedotčené, například amazonské pralesy. Že naše opuštěné technologie představují pro život na zemi obrovské riziko, ať už jde o vznik neuhasitelných požárů v ropných rafinériích, nebo problém s uložením vyhořelého jaderného paliva, které bude silně radioaktivní ještě v době, kdy Slunce pohltí Zemi. Hrozbou jsou však i moře plná miniaturních plastových pelet, nezničitelných částic, u nichž se leckdy ani nedá poznat, z čeho pocházejí, a k nimž přibývají miliony dalších, které vypouštíme užíváním abrazivních zubních past a čistících i sprchových gelů. Nejděsivější je však poznání, že přírodě se nejlépe daří tam, kde jsme vyklidili pole, neboť jsme je učinili neobyvatelným – ať už je to okolí Černobylu nebo atoly v Pacifiku. Otázka zní: Jak bude svět vypadat s námi?(kat)

Tiše a zároveň hbitě se proplétají příběhy jednotlivých postav románu Markéty Pilátové Má nejmilejší kniha (Torst, Praha 2009). Vinou se nenápadně jako hadi, kteří – jak se nakonec ukáže – jsou vlastně hlavními hybateli osudů jednotlivých hrdinů. Jsou snem, svědomím, mstou i předmětem výzkumu zároveň. Hadí institut ve Velkém městě, kde se životy všech protnou, je jakousi civilizační podobou nevyzpytatelné, pestré a zchvacující džungle. Osudy Velkého Michaela, Puly, Smradlavého Huga, Otty Struncowského, Pajity, Ptáka a Yana vypráví bezejmenný, Ten, který tetuje. A protože tatér ví, že musí udržet posluchačovu pozornost natolik, aby nevnímal bolest, když si jehla proráží cestu těmi nejjemnějšími zákoutími kůže, nechává žít druhý život svých hrdinů téměř bez komentáře, až je sám do dění nekompromisně vtažen – anebo byl od počátku jeho součástí? Příběhy imaginativně plynou – bez ohledu na současné, minulé i budoucí, bez ohledu na kontinent či živočišný druh. A náhle se v něm střetávají války mezi jihoamerickými překupnickými gangy s osudem malé polské vesnice Jedwabne, drsné praktiky narcos s knihou Slovanských pohádek. Co je horší, nikdo neposuzuje, vždyť jedno je příčinou druhého a naopak, jen jako ozvěna se může nést: Tento příběh plný odboček a zákrutů... je ještě víc zauzlován a zahušťován sny, které tvoří jeho mízu, ukrývají v sobě mnohá vysvětlení a zároveň odvádějí pozornost od podstaty, která je někdy až příliš důležitá. A stejně jako je život sítí nejrůzněji do sebe zapletených náhod, dokola se opakujících nesmyslů a někdy nevede nikam, je takový i tento příběh. Ostatně a které věci vedou jinam než do nicoty? (ivc)

Jedna věc jsou špatně nastavené cíle učebních plánů a pojetí výuky ze strany pedagogů a druhá to, jak se jeví matematika školákům a studentům při pohledu z lavice. V propasti způsobené nesouladem mezi těmito dvěma hledisky bohužel zmizí mnohé z toho, co by mohlo i tuto královnu věd činit zábavnou. K tomu významně přispívá skutečnost, že si pod slovem matematika představujeme pouhou abstraktní a náročnou aritmetiku, což jí na oblibě pochopitelně moc nepřidá. To, že to jde i jinak, dokazuje Ian Stewart, profesor na britské University of Warwick a zároveň jeden z nejznámějších současných popularizátorů matematiky v knížce Jak rozkrájet dort a další matematické záhady (přeložil Luboš Pick, Argo – Dokořán, Praha 2009). Matematika v jeho podání se stává zábavnou, srozumitelnou a přístupnou kterékoli zvídavé duši bez potřeby nějaké předchozí speciální přípravy. Proč se telefonní šňůry kroutí? Kolik lahví od mléka lze nacpat do čtvercové přepravky? Co má společného zabírání území na Měsíci s testováním vodivých desek? Který den příštího týdne bude zadána písemná prověrka vědomostí? A koho by nezajímalo ústřední téma knížky, tedy ryze vědecký návod na to, jak spravedlivě rozporcovat medvěda (jak se o to většinou neúspěšně snaží naši poslanci)? Taková matematika je nejen krásná a zábavná pro všechny, kteří si zachovali dostatečně čtveračivou mysl na to, aby jim řešení hlavolamů a hraní her skýtalo potěšení, ale navíc je očividně nesmírně užitečná.(tes)