„Já, který jsem ho provázíval při jeho cestách a který jsem vídával, s jakým množstvím lidí přicházel do styku, jsem si kladl otázku snad trochu záludnou: co mohl tento člověk, který ztratil v odloučenosti skoro dvacet let života, nabídnout mladým lidem koncem šedesátých let, co mohl říci pokoncilové církvi, která se právě během šedesátých let tak mnohostranně měnila? ... A přece se v tom novém světě, v té obnovené pokoncilní církvi vůbec neztratil. Ne pro originalitu svých idejí a svého teologického pojetí, ale pro ryzost svého křesťanství. Lidé hledali vnitřní svobodu, která se dovede oprostit od pout chamtivosti. Hledali někoho, kdo je opravdu dobrý, bez jakékoliv vypočítavosti. A to ten český kardinál, s čepičkou vždy trochu posunutou na stranu a s purpurovým pásem většinou trochu přiškrceným opravdu byl. Proto mu odpustili jeho neznalost moderní problematiky, jeho, v určitém smyslu, staromódnost, proto za ním chodili a nechávali se získat kouzlem jeho osobnosti. A řekněte, neměli pravdu? Módních teologů a duchaplných reformátorů je dnes v církvi habaděj, ale opravdoví stoprocentní Kristovi učedníci zůstávají stále vzácným zbožím,“ řekl o kardinálu Josefu Beranovi Mons. Jaroslav Škarvada a v těchto několika větách dokázal vystihnout jeho osobnost.
...
Výstavu je možné shlédnout v rámci festivalu Mene Tekel v prostorách Karolina UK od 22. 2. do 6. 3. 2010