- causa Lexikon
Inspirující témata, která nás nutí k zamyšlení, nejsou bohužel vždy jen pozitivní. Mohlo by se zdát, že Ústav pro českou literaturu AV ČR (UČL) by se měl v současnosti hřát na výsluní zájmu odborné i laické veřejnosti. Nejsou to ještě ani dva roky, co byl vydáním čtvrtého dílu završen velkolepý projekt Lexikonu české literatury, literárněvědné příručky, která nemá u nás obdoby. V roce 2007 byly dokončeny a v nakladatelství Academia postupně vyšly čtyři svazky Dějin české literatury (1945-1989) zpracované týmem autorů zmíněného ústavu. Oba dlouhodobé projekty získaly zcela po zásluze řadu ocenění.
Paradoxní je, že právě dnes se mezi vedením ústavu a částí zaměstanců, která se podílela na dokončení Lexikonu, rozpoutal bratrovražedný boj, jenž v konečném důsledku nepomůže ani jedné ze soupeřících stran. Otevřený dopis adresovaný vedení ústavu a následná petice na podporu vzbouřených zaměstnanců a jedné pracovnice, které nebyla prodloužena pracovní smlouva, neunikala samozřejmě pozornosti médií.
Nechme stranou, kdo a z jakých pohnutek petici podepsal. Stačí se trochu orientovat v síti vztahů a vazeb mezi autory otevřeného dopisu a některými signatáři petice, abychom pochopili, co mnohé k podpisu vedlo. Vnitroústavní spory podobného charakteru se prostě nemají řešit na veřejnosti. Výstižně to vyjádřil v jednom diskusním příspěvku Michal Přibáň, když napsal: „Dívám se na podpisy, připojené k vaší petici v té nejlepší víře, že je třeba se postavit na stranu toho, jemuž se ubližuje, a zpytuju svědomí, kolik jsem asi v životě podpsal petic proti komukoli, aniž bych znal skutečné souvislosti a příčiny problému.“
Spor uvnitř UČL v konečném důsledku nahrává všem kritikům a tzv. "reformátorům", kteří by se zářícím pohledem náboženských fanatiků (jako např. "neoliberální ekonomové" z Liberálního institutu) za pomoci daňových asignací proměnili Akademii věd, a tím i UČL z respektované instituce na zdiskreditovanou odnož veřejných služeb.