Destrukce může mít i pozitivnější význam než konstrukce vystavěná z vadných stavebních článků. Takovou asanaci vítám, i když je bolestná a boří zažité uspořádání věcí. Názornou ukázkou je komplikovaný případ jednoho z portrétů ve sbírkách oddělení starších českých dějin Národního muzea. Jde o nevelký obraz zachycující postavu mladého šviháka, malovaný olejem na lepence (55 x 31,5 cm). V roce 1981 nám ho do muzea nabídla soukromá majitelka z Karlových Varů ke koupi jako rané dílo Luďka Marolda. Zobrazeným mladíkem je prý syn pražského starosty Jana Podlipného Slávek. Obraz doprovázelo dobrozdání někdejšího majitele, JUDr. Vladimíra Podlipného, z 19. května 1944. Potvrzoval v něm svému příteli akademickému malíři Bedřichu Linhartovi, že mu toho dne přenechal výměnou za jeho vyobrazení rodinné hrobky Podlipných na Olšanech portrét svého bratra Slávka Podlipného, jenž zemřel roku 1899. Dále uvedl, že bratr byl portrétován svým přítelem mistrem Luďkem Maroldem v Mnichově v Bavorech za jeho studijního pobytu tam. Když se Bedřich Linhart (1905–1971) rozhodl po roce portrét prodat, zaznamenal 1. června 1945 toto svědectví, rozšířené o další detaily, na rub malby.
...