Během druhé světové války působily v americké armádě jednotky kunsthistoriků a archivářů, které měly za úkol ochranu uměleckých památek na bojištích.
Americký generál George Patton vzpomínal na spojenecké vylodění v Itálii v roce 1943 těmito slovy: Neapol byla velmi těžce postižena nálety, avšak díky báječné práci našich lidí jsou doky schopné provozu. Pompeje odpovídají nejideálnějším představám, jak mají vypadat zříceniny. Také umožňují učinit si obraz o lidech, kteří je postavili. Je velká smůla, že při našich útocích bylo nutné bombardovat trosky. Naštěstí nebyla způsobena žádná skutečně větší škoda. Jeho postřeh připomíná problematiku ochrany historických a uměleckých památek u západních Spojenců. Již na konci roku 1942 předseda Nejvyššího soudu USA Harlan Stone, jenž byl zároveň členem dozorčí rady washingtonské Národní galerie umění, vyzval prezidenta Franklina D. Roosevelta, aby zaujal stanovisko k politice ochrany umění na evropských bojištích. Stone Roosevelta v dopise žádal, aby podpořil plán na vytvoření organizace, která by pod dohledem americké vlády fungovala na poli ochrany uměleckých předmětů a všech historických památek na území Evropy. Měla mít rovněž na starosti vrácení děl nebo jejich kompenzace právoplatným vlastníkům, kterým vznikly škody jednáním mocností Osy.
...