Válka! Smrt, trpící lidé, rozbité domovy, uprchlíci... Kdo válku zažil, je poznamenán navždy a jeho osobní zkušenost je v celé své krutosti nesdělitelná. Válka je strašná a zlá, je to něco, co se v našem prostředí vymyká normálu.
Fatální výjimečnost válek však nemusí být nutně konstantou. Všudypřítomný není ani fakt, že rozhodnutí, která válku vyvolávají, určují její průběh a délku trvání, zůstávají vysoko nad úrovní jednotlivců, rodin a jejich sídel. Podobně jako mnoho dalších kulturních vzorců standardních v našem světě lze námi vnímanou podobu války promítat jen do určité časové a geografické vzdálenosti od „nás“. To je jistě banální konstatování. Ale jak daleko v čase lze tento konkrétní „habitus“ přenést? Do období industrializace? Do středověku? Nebo až do doby římské říše? A co války ve společnostech „bez historie“?
...