Jak se podle vás změnilo postavení ženy-spisovatelky od doby Karoliny Světlé? Změnilo se vůbec?
Jestliže v časech Boženy Němcové kulturní elita vyhlížela, kdy i česká společnost bude mít svou ženu-spisovatelku tak jako národy západní Evropy, dnes již toto samozřejmě naším hlediskem není. A bereme jako běžný fakt, že vedle sebe literaturu tvoří muži i ženy. Všeobecně se změnilo postavení spisovatele. Minimálně v tom smyslu, že čtenářů náročnější literatury nebylo sice v časech Karoliny Světlé více než dnes, ale literatura požívala větší společenské prestiže. V posledních dvaceti letech můžeme jistě hovořit o marginalizaci národní literatury, již muži-spisovatelé i ženy-spisovatelky odnášejí rovným dílem, řekl bych.
...
Pavel JANÁČEK (nar. 1968 v Praze) vystudoval Vysokou školu ekonomickou, ale již od středoškolských studií psal literární recenze a pracoval jako redaktor a novinář, mj. v kulturní rubrice Lidových novin. V letech 1994–2000 absolvoval doktorské studium dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde nyní rovněž vyučuje. Od roku 1995 působí v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Knižně vydal monografii Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení 1938–1951 (Brno 2004) a společně s Michalem Jarešem historicko-bibliografickou příručku Svět rodokapsu. Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století (Praha 2003) a podílel se i na čtyřdílném kompendiu Dějiny české literatury 1945–1989 (Praha 2008).