V parku na Karlově náměstí v Praze stojí naproti sobě přes rušnou křižovatku dvě sochy. Jen málokdo si povšimne, kam se obě sochy vlastně dívají a že jejich umístění vůbec není náhodné.
Starší busta spisovatelky Karoliny Světlé od architekta Josefa Fanty a sochaře Gustava Zouly shlíží majestátně u vchodu do metra na spěchající davy; u mladší bílé, modernisticky střízlivé sochy Elišky Krásnohorské od Karly Vobišové se čas od času vyskytují všelijaké stánky, nabízející kolemjdoucím třeba měření krevního tlaku či tělesného tuku. Pohled obou žen se zdá upřený do široké Resslovy ulice, která se otevírá z Karlova náměstí k Vltavě. Uprostřed této ulice, pod pravoslavným chrámem sv. Cyrila a Metoděje, se nachází neoklasicistní budova s nápisem Ženský výrobní spolek český. Právě sem se dívají obě spisovatelky, kdysi starostky tohoto spolku, jehož hlavním cílem bylo ve vlastních průmyslových školách vzdělávat českou ženu. Jejich sochy tak připomínají kus dlouhé historie ženského hnutí u nás a také hluboké osobní, umělecké a pracovní přátelství obou emancipistek.
Karolina Světlá se s Eliškou Krásnohorskou (tehdy ještě Alžbětou Pechovou) seznámila v rodině Františka Ladislava Riegra. V polovině šedesátých let 19. století pak Krásnohorská navštěvovala soukromý „dámský“ kroužek Karoliny Světlé, jehož úkolem bylo rozvíjet mladé ženské talenty. Krásnohorská jej později popsala jako kroužek dívek, které spojovala láska k české literatuře a především obdiv ke Karolině Světlé. Tam se také „velká spisovatelka“ seznámila s prvními literárními pokusy prostořeké a zábavné Alžběty.
...