- ministrant
Kdo jednou při procesí třímal ve vichru se komíhající kříž (krucifer), balancoval s neskladným svícnem (ceroferář), zajíkavě předčítal do hrobového kostelního ticha (lektor), vzpíral z důvodů malého vzrůstu nad hlavou sakramentsky těžký misál (librista), vybíral mezi farníky milodary (kolektor) či je okuřoval kadidlem (turifer), nebo pouze důstojně nesl náhradní náplň do kadidelnice (navikulář), tak ví, že není malých funkcí, jsou jen malí funkcionáři. Výmluvná ministrantská nomenklatura, kam patří ještě konvičkář, kalichář, zvonkař, miskař a další potřebné novotvary, svědčí o složitosti a nezbytnosti jednotlivých obřadních úkonů, kdy se nesmí splést mírná úklona hlavou s hlubokou úklonou v půlce zad, pokleknutí na jedno nebo obě kolena ve správném pořadí (pozor, pravé koleno nejdřív), nebo přehodit předepsané repliky na knězem vedený monolog, který byl donedávna veden výlučně jen v latině, což musela být noční můra pro všechny dyslektiky. Jestliže se někdo osvědčil v dlouhotrvajícím iniciačním rituálu, mohl z ministranta postupovat výše. Latinské sloveso ministrare "obsluhovat, sloužit, být k ruce", které je základem střlat. ministrant "posluhovač při mši" (tak je v Šumavského slovníku otrocky překládán Messdiener), je odvozeno přímo ze slova minister "pomocník, sluha", a to má původ v komparativu minus "menší" (souvisí s č. menší) spolu s další komparativní příponou -ter. Podobně je tvořen lat. magister "představený, vůdce, učitel" (z magis "větší"), z něhož se zkrácením (tedy jaksi zmenšením) stal mistr. Někdy v průběhu 17. stol. přestává být ministr titulaturou v církevní hierarchii (např. stč. minister je "nižší klášterní představený") a začíná vést zcela nový a občas i nezřízený život ve službách státu. — Ministrantkyně (ministrantka) je v církvi římskokatolické v posledních desetiletích z nouze trpěný element, samosebou bez kariérního postupu, suše konstatujeme.
dasik@nln.cz