Dějiny a současnost

Státní oblastní archiv v Litoměřicích přináší čtenářům první svazek své plánované monografické řady, vydaný ve spolupráci s pražským spolkem Scriptorium a věnovaný edici dvou dosud veřejnosti neznámých měšťanských rukopisů z posledního století raného novověku, které je mezi těmi ostatními stále jakousi popelkou. Jako by však pro města toto tvrzení pomalu přestávalo platit. Vždyť v krátké době se nabízí ke komparaci už několikáté narativní prameny, vzešlé z pera příslušníků městského stavu ...

Ačkoliv kniha Gustava Erharta nese ve svém podtitulu název Studie o výtvarném umění, širokým záběrem tuto uměleckou sféru přesahuje. Čtyřiačtyřicet svěžích medailonů malířů, sochařů, kreslířů, grafiků a zároveň i spisovatelů předkládá pestrý obraz evropské a americké kultury v časovém úseku od konce 19. do závěru 20. století. Ve vytříbené esejistické formě Erhart kombinuje pohled kunsthistorický s pohledem literárně a obecně kulturněhistorickým, kdy barvitý poetický duktus nejednou prozrazuje i jeho nejvlastnější ...

Josef Blüml se dlouhodobě věnuje dějinám českého dějepisectví v kontextu vývoje evropské historiografie. Svůj zájem směřuje k výjimečným osobnostem historiků a myslitelů. Josef Šusta mezi nimi zaujímá čestné místo svým původem, charakterem, dílem a lidským osudem. Blüml ve své nové knize, která vychází se zpožděním, sleduje prostřednictvím rozboru jeho klíčových textů a vztahu k několika inspirativním vědcům, „jak se formovaly a vyvíjely Šustovy názory na dějiny a dějepisectví od jeho ...

Josef Dürich se do historie zapsal především jako oponent Masarykova vedení zahraničního odboje v období první světové války. O bohaté veřejné činnosti tohoto významného politika před rokem 1914 však zatím bylo napsáno jen málo a rovněž o Dürichových aktivitách v protihabsburském odboji většina autorů pojednává jen dost stručně. Důvody tohoto opomíjení Dürichovy osobnosti lze hledat již v období první republiky, kdy bývalý poslanec říšského sněmu, řečeno slovy Jaroslava Rokoského, „nezapadal ...

Cesty amerických astronautů na Měsíc v letech 1969—1972 patří doposud v historii dobývání kosmického prostoru k tomu pro veřejnost nejatraktivnějšímu. Lety kolem Země či stavby orbitálních stanic představují pro lidskou představivost poněkud odtažitější činnost, než je výprava s konkrétním a hmatatelným cílem: projít se po našem souputníkovi. Program Apollo, který člověka na povrch Měsíce dopravil, byl jistě i produktem studené války. Na vývoji silných raket měly zájem vojenské kruhy ...