Jednou z charakteristických vlastností historických postav coby dějepiscova díla, je jejich proměnlivá tvář. Ta se mění v závislosti na autorech, kteří o vybraných aktérech píší své biografie. Jen na nich záleží, co budou akcentovat, či naopak, co upozadí. Tato tendence se týká i mužů zasloužilých a významných, kteří se sice mohli v průběhu života vyšplhat na pomyslný piedestal slávy a moci, pohledy na ně se však mohou v průběhu doby zákonitě měnit. Každá generace, respektive doba, prý píše vlastní dějiny, v nichž nahlíží vždy znovu a znovu na skutky minulých aktérů. A že je tomu tak i v případě takových "výtečníků", jakým byl František Palacký, o tom svědčí zajímavá kniha Jiřího Štaifa věnovaná právě tomuto historikovi a politikovi 19. století, jehož "stín" na nás v některých ohledech leží až dosud a který není neznámý (díky tisícikorunové bankovce) prakticky žádnému Čechovi či Češce.
...
Vyšehrad, Praha 2009, 368 s., 388 Kč