- Od listopadu 2009 do února 2010 probíhá v Západočeském muzeu v Plzni výstava o historii bezpečnostních sborů na našem území nazvaná Policie a Bezpečnost v totalitním státě (Historie bezpečnostních sborů v českých zemích 1939—1989).
Bezpečnostní složky jsou nutnou součástí každého státního aparátu v každém společenském zřízení, jejich úkolem je represí i prevencí chránit právo, předpisy, bezpečnost i majetek a jsou k tomu vybaveny náležitými a značnými pravomocemi, včetně užití zbraní a omezení osobní i veřejné svobody. Mají svou specifickou organizaci, jsou vybaveny nezaměnitelným stejnokrojem, odznaky a zbraněmi a jsou zákonem zřízeny a zákonu také odpovědny.
V totalitních režimech, ať již v režimu nacistickém či komunistickém, často docházelo k zneužití bezpečnostních sborů ve prospěch vládnoucí elity, k perzekuci a likvidaci zjevných i domnělých politických odpůrců či třídních nebo rasových "nepřátel". I toto však patří k naší historii.
Výstava na vybraných exponátech — uniformách, zbraních, různých doplňcích, hodnostním označení, odznacích a vyznamenáních — a také pomocí fotografií, organizačních schémat, grafů a textů přibližuje historii protektorátní policie a četnictva 1939—1945, historii Sboru národní bezpečnosti 1945—1989 (včetně složek Veřejné bezpečnosti a Státní bezpečnosti), podává stručný přehled vývoje organizace ministerstev vnitra a zmiňuje se i o dalších bezpečnostních sborech, zejména v dopravě.
Představení některých málo známých či docela neznámých exponátů dopomohou divákovi přiblížit některé události naší historie, zajímavé i z toho důvodu, že značná část naší populace byla s bezpečnostními sbory v minulosti v těsném a nepříliš vítaném kontaktu. Většina vystavených předmětů pochází ze sbírek Západočeského muzea v Plzni, menší část pak byla zapůjčena z dalších institucí a od soukromých sběratelů. (eb)
Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze vydalo při příležitosti 5. mezinárodního bienále Industriální stopy publikaci Co jsme si zbořili, která připomíná zaniklé průmyslové objekty a areály. Kniha mapuje období posledních deseti let, kdy došlo k vystupňování konfl iktu mezi chápáním významu průmyslového dědictví a stále intenzivnější snahou developerů využít pozemky k budování nových, lepších a výnosnějších staveb. Kniha je částečně koncipována i jako průvodce, protože u každé zmizelé stavby je uvedena její adresa a souřadnice. Stručný popis každé stavby je zakončen uvedením roku demolice. Text publikace je samozřejmě doprovázen fotografi emi, na kterých je možné tyto zlikvidované industriální stavby spatřit v dobách jejich někdejší slávy. (jde)
V úterý 23. listopadu byla v Galerii Školská 28 v Praze představena kniha Milady Marešové (1901—1987) Domácí biograf. Malířka a ilustrátorka Milada Marešová patřila do nedávné doby k takřka neznámým osobnostem české meziválečné umělecké scény. V době, kdy studovala na pražské Akademii výtvarných umění, realizovala unikátní projekt domácího biografu. Mezi lety 1920—1921 vytvořila pracnou technikou malby na sklo nebo na plastovou fólii čtyři rozsáhlé cykly diapozitivů určených pro projekci v rodinném kruhu. V těchto dílkách se Marešová vrátila k odkazu miniaturního malířství (původní rozměry každého políčka diapozitivu jsou 4,5x4,5 cm, v případě panoramatických diapozitivů jsou jejich násobkem). V domácím biografu Marešová překračovala hranice "vysokého" a "nízkého" umění a uplatnila svůj smysl pro ironii a grotesku. Editorkou knihy, stejně jako kurátorkou stejnojmenné výstavy, která vydání publikace předcházela, je Martina Pachmanová. Zájemcům o život Milady Marešové lze doporučit i knižní vydání jejích memoárů, které pod názvem Waldheimská idyla vydalo letos nakladatelství Academia. (jde)
Nový časopis o cestování do exotických zemí Velbloud vydává stejnojmené občanské sdružení. Časopis vychází čtyřikrát do roka a aktuální číslo nás seznamuje s možnostmi dopravy v islámském světě (na kole, vlakem, pěšky, lodí, na motorce — jak je komu libo). Příští číslo pak bude zcela věnováno africkému Jemenu. Více na www.velbloud.org. (eb)