... Záhumenky mají v SSSR nejen kolchozníci, ale i pracovníci sovchozů. Plénum ÚV KSSS v pro sinci roku 1958 konstatovalo, že záhumenky hra jí už mizivou úlohu v příjmech pracovníků sov chozů a vyšší produktivnost dobytka v sovchozech proti záhumenkům vytváří všechny předpo klady k tomu, aby sovchozy mohly odkoupit do bytek od svých zaměstnanců a dostatečně je zá sobovat živočišnými produkty za nízké ceny (cena by se rovnala vlastním nákladům). Život sovchozních dělníků, kteří by se tak zbavili každo denní neproduktivní dřiny, by se stal ve všech směrech plnějším. Proto se ÚV KSSS usnesl, že v průběhu dvou tří let mají sovchozy postupně vykoupit dobytek od svých zaměstnanců a záro veň zajistit jejich zásobování nejen živočišnými výrobky, ale i brambory a zeleninou, které se doposud produkovaly na záhumencích.
Uplynuly tři roky. Za ta léta počet sovchozů vzrostl — a spolu s ním vzrostl i počet dobytka na záhumencích zaměstnanců sovchozů! Změnil se pouze poměr počtu dobytka k počtu zaměst nanců — byl-li k 1. lednu 1959 115, je 1. ledna 1962 pouze 88. Ale to ještě je stále velmi daleko od požadavku usnesení pléna — zaměstnanci sovchozů vlastní ještě přes 6 milionů krav a asi stejný počet prasat a ještě více ovcí a koz...
S čím tedy usnesení nepočítalo? Je příjem ze záhumenku stále ještě i v sovchozech pro lidi tak důležitý, že jsou kvůli němu ochotni dřít po ve čerech i po nedělích? Zdá se, že příčina je jinde. Jde především o technické potíže v zásobování...
Dějiny a současnost č. 8/1963, s. 10—13