Přiznejme si bez vytáček: pocit společně sdílené svátečnosti z dnešních Čech odešel. Jedinými svátky, které moderní Češi slaví, jsou asi Vánoce. Jenom tehdy většina z nás prožívá skutečné vybočení z každodennosti.
Vyzdobíme si příbytky, zapalujeme františky, ověsíme stromečky, někdy stavíme i betlémy, k večeři pojídáme tradiční pokrmy atd. Důkazem nad jiné výmluvným o obecné oblibě vánočních svátků je skutečnost, že tento den mění své programové schéma i komerční televize. Příznačné ovšem je, že takto slavnostně a povzneseně prožíváme pouze Štědrý večer, tedy z tradičního náboženského hlediska vlastně vigilii. Skutečné Vánoce, tj. Hod Boží a den Svatého Štěpána, trávíme jako kterékoli dny pracovního klidu. Otázkou zůstává, zda lze mezi svátky zařadit i povinné veselí posledního dne roku, kdy i abstinenti cítí povinnost ukázat, že jim nic lidského není cizí.
...