Ačkoliv je Bernard Bolzano jedním z nejvýznamnějších mužů v historii naší země, chodíme kolem uznání tohoto prostého faktu stále jako kolem horké kaše. Zatímco jsou jeho vědecká díla z oblasti matematiky a logiky vydávána v Německu, Izraeli, USA či Japonsku, ostýcháme se k němu sebevědomě přihlásit. Jeho smůlou bylo, že se narodil v rodině Itala (usazeného od mládí v Praze) a pražské Němky. Polehčující okolností nebylo ani to, že po celý život nevycestoval nikdy za hranice Čech. Narodil se i zemřel v Praze (1781—1848), řadu let žil v Těchobuzi a občas navštěvoval Radíč, Jirny či Liběchov. Větší prostor nepotřeboval, minimální itinerář mu nebránil v neohraničeném rozletu ducha. Byl zapáleným zemským patriotem a boj Čechů za zrovnoprávnění s privilegovanými Němci považoval za zcela oprávněný. Českým vlastencem se však nestal, neboť se snažil uchovat si objektivitu a nestranný nadhled. Jeho eticko-filosofický program, šířící prostřednictvím vzdělávání a osvěty náboženskou toleranci a filantropismus, výrazně formoval duchovní dějiny v Čechách 19. století. Mezi stovkami jeho žáků bychom našli nejednoho českého obrozence. Kvůli svobodomyslným názorům, šířeným na univerzitní půdě s nekompromisní otevřeností, byl Bolzano v roce 1825 císařem suspendován a nesměl už veřejně vystupovat. Tento postih mu paradoxně zachránil jeho chatrné zdraví a nakonec i umožnil napsat zásadní vědecká díla. Přes jeho význam mu zůstala brána do českého Slavína uzavřená. Jeho jméno bylo sice vytesáno mezi zasloužilce na fasádu Národního muzea, ale jeho bronzová bysta, vytvořená v roce 1901 Bohumilem Vlčkem pro muzejní Panteon, se na místě určení ani neohřála. Prý pro ni nezbylo místo. Bolzano, který považoval veřejné vystavení podobizny zasloužilého člověka za jednu z největších poct, by nejspíše nad naším nevděkem mávl rukou a připomněl svého oblíbeného Themistokla. Ten si přál, aby se jednou lidé raději ptali, proč mu nebyl, než proč mu byl zřízen pomník.
...