Dějiny a současnost

Zlatě Filipovićové bylo v roce 1992 jedenáct let, když se z jejího rodného Sarajeva stala válečná zóna. Její deníkové záznamy, které si pravidelně vedla, zachycují postupný příchod války, strachu, bezmoci a zkázy. Její deník vyšel později knižně v pětatřiceti jazycích. Zkušenost, kterou prošla, podnítila snahu pátrat po podobných záznamech dětí a teenagerů dospívajících ve válečných konfliktech 20. a počátku 21. století. Spolu s Melanie Challengerovou věnovala Filipovićová dva roky sbírání podobných záznamů z celého světa a výsledky svého úsilí sestavily editorky do knihy s názvem Umlčené hlasy. Dětské válečné deníky od 1. světové války po Irák (přeložila Alžběta Slavíková Hesounová, Vyšehrad, Praha 2008). Publikace obsahuje úryvky ze čtrnácti deníků devíti dívek a pěti chlapců z šesti různých válečných konfliktů (záznamům reflektujícím holokaust je věnována vlastní kapitola). Každý záznam je ukončen komentářem, který stručně informuje o dalším osudu autora. Řada z mladých životů končí bohužel předčasnou smrtí. Nejmladší autorkou je právě Filipovićová, ale objevují se zde i záznamy dvacetiletých vojáků. Jedním z nich je Ed Blanco, který sloužil v roce 1968 ve Vietnamu. Mladické vzrušení z nadcházejícího dobrodružství rychle střídá frustrace, znechucení a strach. Dokladem pokrytectví společnosti a relativity věku je pak okamžik, kdy domů navrátivšímu se veteránovi odmítnou prodat v baru pivo kvůli jeho nezletilosti. (jde)

Kniha Jana Děkanovského Sport, média a mýty. Zlatí hoši, královna bílé stopy a další moderní hrdinové (Dokořán, Praha 2008) je určena čtenářům, které zajímá, jak významné je místo sportu v naší společnosti. Autor z nezvyklých úhlů pohledu nahlíží především způsob, jakým se sportu chápou média, a vytvářejí tím často moderní mytologii. Závěry jednotlivých statí ilustruje konkrétními příklady. Čtenář tak má možnost sledovat institucionalizaci agonálního principu v naší společnosti, ilustrovanou rusko-americkým závodem o dobytí Měsíce. Zástupný význam sportovních utkání v situaci, kdy válečný konflikt byl předem ztracený, demonstruje autor na hokejových utkáních mezi SSSR a ČSSR nebo fotbalových mačích mezi Argentinou a Velkou Británií. Také ale poukazuje na mytologické narativní struktury v příbězích velkých vítězství, proher i smrti. Z množství informací, které kniha obsahuje, je obtížné a nevděčné vybírat, přesto lze zmínit jedno zjištění — zdá se logické a nepříliš překvapující, že právě média zásadně ovlivňují popularitu jednotlivých sportů, ale je téměř šokující uvědomit si, jaký vliv mají i na jejich podobu a pravidla. Mimořádnou prémií je suverénní stylistika, která dělá z teoretické studie napínavé čtení. (ity)

Již ve druhém vydání vyšla kniha přinášející průřez myšlením slavného kanadského teoretika médií Marshalla McLuhana Člověk, média a elektronická kultura (přeložili Irena Přibylová a Martin Krejza, Jota, Brno 2008). Reprezentativní výbor z celoživotního díla proroka a mága elektrického věku a elektronické revoluce, jak zní dlouhý podtitul knihy, nabízí vskutku pestrou směs textů. Počínaje ranými statěmi přes slavnou Gutenbergovu galaxii až k ústním autorovým vystoupením — na semináři i pro časopis Playboy. Teoretik, který proslul v šedesátých letech studiemi o psychosociálním vlivu masových médií na člověka, se těšil ve své době takřka kultovnímu postavení. Dnešní četba jeho studií přináší tedy nutně i otázku, zda a do jaké míry zůstávají myšlenky autora termínu globální vesnice či výroku „médium je poselstvím“ aktuální i dnes. (jde)

Pokud by vám letošní spíše chladné léto připadalo přeci jen horké, přečtěte si překlad oceňované knihy islandského autora Sjóna Syn stínu (přeložila Helena Březinová, Argo, Praha 2008). Velká část příběhu se odehrává v chladném, sněhem zapadaném lednu v kraji samot v Dalbotnu a Na Stráňce v Dalu. Hlavními postavami příběhu z druhé poloviny 19. století jsou Friđrik B. Friđjónsson — bylinkář a nedostudovaný botanik; Hafdís, dcera Jónova, řečená Abba — jeho schovanka; Baldur Skuggason — místní pastor, zdatný a výhradní lovec lišek; Hálfdán — pastorův nepříliš duchem nadaný sluha, ctitel Hafdís; a pak celým pečlivě strukturovaným příběhem probíhá jakýsi stín, beroucí na sebe několik podob a promítající se i do názvu knihy, který v originále zní Skugga-Baldur. Pojem je do češtiny těžko přeložitelný, proto je zcela nepominutelná úvodní poznámka o jeho "původu". V tomto stručném až útlém románu využil autor nejen svého básnického nadání, ale především zkušenosti z textování písní pro Björk, trefit se do rytmu vyžaduje jistou zručnost, a právě tato "úspora místa" přináší Synovi stínu ještě větší tajemnost. Od prvního okamžiku je jasné, že každý popsaný detail bude mít v příběhu důležité místo, ale na rozdíl od špatných filmů, kde je až nudně patrné, kam příběh kráčí, je Sjónův opus oceněný v roce 2005 Cenou Severské rady nevyzpytatelný. (ivc)